Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Vidlemi

Přípravy na katastrofu

Katastrofa. Blíží se velký průšvih. Tato slova mě v posledních dvou dnech zaujala. Nejdříve jsem slovo katastrofa slyšel od úspěšného majitele restaurace. Svět je na rozcestí, blíží se chvíle, kdy přijde nějaká nečekaná revoluce, vyloučena není válka, povídal pan majitel. O hodinu později jsem téměř totožná slova poslouchal u majitele krámku se starožitnostmi. Konec, situace nemá řešení, politici selhali, blíží se katastrofa. A v podvečer do třetice. No future, systém selhává, přežil se a nikdo neví jak ho nahradit, bude to velký průšvih, vyprávěl mi přítel zedník.

Skutečně, někdy ve svém blízkém i vzdáleném okolí slyším obavy, které by se daly nazvat prvními indiciemi o přípravě na válku, revoluci, konec světa. Nikdo je neumí přesně pojmenovat, ale jsou tu a stále silnější. A čím silnější ty myšlenky no future budou, tím je pravděpodobnější, že můžeme nějakou verzi no future očekávat. Lidé si ji sami přivolají, nějakou formu třesku budou považovat za jediné smysluplné řešení stávající komplikované situace. No future už není výrazem pankáčské revolty, je to volání po zásadní změně.

Nejde zdaleka jen o to, že světová ekonomika se dostala do pasti, ze které skutečně nevedou jednoduchá východiska. Do stejné pasti se dostal například pojem spravedlnost, výmáhání spravedlnosti. Klíčové světové osoby si uvědonují, že při řešení krize musí přinášet řešení, která porušují patné zákony, zvyky a normy. Tím ale zpochybňují systém spravedlnosti jako takový. Psané zákony ztrácejí pozvolna na významu, potřeba vyřešit současnou situaci je zároveň potřebou změnit normy.

Stáváme se svědky jisté anarchie v rozhodování mocných tohoto světa. Tato anarchie se přenáší do vnímání běžných občanů, kteří ji začínají přijímat za svou. Není přece nutné platit důsledně daně ve státu, v němž se nejen krade ve velkém, a proč strkat peníze do pokladny, ze které je stejně vytáhnou bankéři a makléři a obchodníci. A tak dál.

Pan Patizon je ale optimista. Proč bych se měl bát, když nemá svět nalajnovanou budoucnost? Není to přece jenom spíše výraz svobody, kde bude moci každý projevit svou velkorysost? Takovými otázkami mě odbývá. Nedávno se přestěhoval a zdá se, že mu to vyhovuje. Dnes mi nabídl velkoryse svou snídani, když viděl, jak spěchám, abych napsal tento blog. Pan Patizon snídá tvaroh rozšlehaný s koprem a ořechy, tmavý chléb, zeleninu a představte si, že i olivy. Docela mě inspiroval. Nejen v té snídani.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].