Podivná zarputilost ministra dopravy

Odvolání šéfa Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) vyvolalo ještě před třemi lety velkou debatu v médiích i mezi experty. Ministr Žák nyní suspendoval během jednoho dne nejen šéfa ŘSD Davida Čermáka; spolu s ním skončili šéfové dalších dvou vlivných institucí, Jan Skalický coby boss Ředitelství vodních cest a Pavel Kodyma, ředitel Drážních cest. Tuhle odvolávací smršť stačí média nebo experti zaznamenat maximálně jako komentovanou zprávu.

Přitom by se dalo s krokem ministra dopravy souhlasit, ani jeden z odvolaných šéfů neměl za sebou bůhvíjaké výsledky. Jenže ministr se chová, jako by mu šlo pouze o persony - už ani náhodou nevysvětluje, co znamená výměna šéfů pro instituce, kterými protečou ročně desítky miliard státních korun. A to vyvolává velké podezření, že jde jen o účelové kroky. Jestli za nimi stojí podnikatelské zájmy lidí blízkých Žákově SPOZ, to už se můžeme jen domýšlet.

ŘSD vystřídalo v posledních třech letech v rychlém sledu čtyři ředitele. Ani jeden z nich neměl šanci nějak pohnout s úřadem, v němž se ročně zatoulají miliardy korun a jehož dva bývalí šéfové jsou obviněni za zneužití pravomoci a korupční jednání. ŘSD je organizace poznamenaná pochybnými ministry dopravy typu Aleše Řebíčka, který by měl pracovat s dlouhodobým investičním plánem.

V minulosti bylo ŘSD černou dírou na peníze - a je jimi v menším měřítku dodnes. I kdyby měli noví šéfové kompetenci a chuť ke změnám, neměli a nemají šanci. Pročistit podnik, který je úzce provázán se zájmy podnikatelských skupin a léta jde na ruku velkým i menším soukromým stavebním firmám, bude trvat roky. Stejně tak dlouho bude trvat udělat pořádek v plánu, jaké dálnice dostavit či opravit. Dnes je to nepřehledná změť. Nezvládne to ani nový šéf dosazený ministrem Žákem, jeho životnost je navíc patrně omezena příchodem nové vlády. Žák to samozřejmě ví stejně jako my. Ale co na rozdíl od něj nevíme, je to, s jakými plány přichází nový šéf? Jde o to – jak to bylo často v minulosti – přihrát zakázky spřízněným firmám?

Odvolání Jana Skalického je čitelnější. Aniž bychom chtěli hodnotit jeho manažerskou úspěšnost, musel jít, protože se s Žákem - a tedy s prezidentem Milošem Zemanem - neshodne na způsobu stavby průplavu Dunaj-Labe-Odra. Skalický je stejně jako ministr a prezident velkým příznivcem této velmi kontroverzní stavby. Na rozdíl od politiků je realističtější. Podle něj bude stavba trvat podstatně déle a bude podstatně dražší, než je prezidentem slibovaných „několik“ desítek miliard korun z českého rozpočtu doplněných třemi sty miliard evropských peněz. Skalický prostě odešel kvůli průplavu. Oponoval totiž duu snivců Miloš Zeman a František Čuba – ten druhý propagoval stavbu průplavu za socialismu ještě jako šéf Agrokombinátu Slušovice.

Odchod Pavla Kodymy je také poměrně čitelný. Jeho úřad má ve správě tuzemské koleje. Určuje nejen poplatky za jejich užívání: koho na dráhu nepustí, ten nepojede, i kdyby měl bůhvíjak slibný projekt. Kodyma sice žádný projekt nezařízl, ale odmítal poskytnout drážní slevu krachujícímu státnímu podniku ČD Cargo. Tedy aspoň podle Kodymových mediálních vyjádření. Žák tedy v tomto případě hájí zájmy silných železničářských odborových svazů a nemocného státního podniku - a po socialisticku táhne kvůli tomu ke dnu jiný státní podnik. Proč o socialisticku? Tehdy bylo zvykem z peněz úspěšných podniků doplácet těm neúspěšným a prodělávajícím. Škodilo to všem; to všichni bezpečně víme.

Kdyby Žák při odvolání šéfů naznačil vizi, kam by měly státní instituce jít a kam je podle něj odcházející šéfové nevedli, měl by jeho krok váhu. On to ani nenaznačil, takže jsme zřejmě svědky něčeho, co léta známe: uzurpování moci pro spřátelený byznys nebo jiné zájmové skupiny (odbory), které mohou politiky SPOZ udržet u moci.