Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
V poklusu

Nečasův klid na práci

Český premiér sdílí hodnoty putinovského Ruska

Český premiér Petr Nečas se v Soči setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Český premiér Petr Nečas se v Soči setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. • Autor: AP, ČTK

Nikdo od premiéra Petra Nečase nečekal, že se při právě probíhající návštěvě Ruské federace bude bít za lidská práva. Do Moskvy vyrazil kvůli Temelínu a příležitostem pro české podnikatele. Kombinovat takto nastavený program s kritikou putinovského režimu by nebylo strategické. Tomu lze rozumět.

Jen stěží lze ale rozumět tomu, proč pan premiér alespoň diplomaticky nemlčel a měl potřebu recyklovat své výroky z loňského září o ruských punkerkách z Pussy Riot.

Tehdy Nečas prohlásil, že by čeští politici neměli nonkonformním a ruským režimem perzekuovaným ženám nahlas vyslovovat podporu, protože to škodí exportu do Ruska. Sklidil za to nejen morální, ale i věcnou kritiku. Jak připomínali mnozí, nikdy nebylo prokázáno, že by poukazy na nedodržování lidských práv v zemích jako je Rusko nebo Čína jakkoliv kazily obchod s nimi.

Nečas svá slova ale včera více méně zopakoval. A ještě ruské novináře poučil o tom, jak mají o Pussy Riot správně psát.

U politiků se předpokládá, že když něco vypustí z pusy – zvlášť na zahraniční návštěvě – tak je to součástí nějakého promyšleného plánu. Těžko ale říct, jaký plán sleduje Petr Nečas.


Nepoškodit byznys mezi Českem a Ruskem? Jak už bylo řečeno, lidskoprávní témata nemají na byznys zásadní vliv. Rusové natěšení na temelínskou zakázku by navíc byli ochotní ledasco od české strany skousnout.

Nebo chtěl Nečas vládcům Ruska předvést, že Češi jsou loajální partneři, kteří nebudou dělat problémy, a tím jaksi vztahy mezi oběma zeměmi utvrdit? K tomu je třeba podotknout, že ruská diplomacie má v tradici vnímat ústupky a vstřícná gesta jako projev slabosti. Rovnocenně vnímá jenom ty, kdo umí projevit sílu a neústupnost.

Nečas tak utvrzuje obraz Česka jako země, kterou si Rusové kdykoliv můžou namazat na chleba. Je to s podivem u muže, který obdivuje Ronalda Reagana a Margaret Thatcherovou.

Nejpravděpodobnější je, že Nečas žádný plán nesledoval a prostě jenom vyslovil to, co si v hloubi srdce myslí: Pussy Riot představují „vrchol nevkusu“ a jejich loňskou produkci v Chrámu Krista Spasitele nelze chápat jinak než jako trestuhodné „znesvěcení chrámu“. A chrámy se přece ve slušné společnosti neznesvěcují. Tečka.

Jestli v Česku vyrostla nějaká zajímavá tradice, na kterou můžeme být právem hrdí, pak je to schopnost odhlédnout od osobního názoru a vkusu a hájit nadřazené hodnoty, jako je třeba spravedlnost.

Začalo to Masarykovou obhajobou nevzdělaného žida Leopolda Hilsnera. Pokračovalo to procesem s Plastic People, za které se postavil filozof Jan Patočka, ačkoliv si jako muž vychovaný v uměřených normách devatenáctého století musel o divokých undergroundových hudebnících myslet asi to, co dnes Petr Nečas hlásá o Pussy Riot.

Posledním aktuálním projevem této tradice je stanovisko kardinála Miloslava Vlka k případu profesora Martina C. Putny. Vlk na svých stránkách uvedl, že mu nonkonformní katolík Putna není zrovna sympatický, přesto se jednoznačně postavil za jeho právo získat profesorský titul, který mu s odkazem na údajnou nevkusnost Putnova chování odpíral prezident Zeman.

Pussy Riot jsou podobný případ. Jejich hudba, vystupování i názory skutečně nemusí být každému po chuti.

To je ale teď vedlejší, protože proces s nimi byl zjevně nespravedlivý a trest dvou let v kárném sibiřském táboře měl jediný cíl: zastrašit další potenciální kritiky putinovského režimu.

Petr Nečas ale tohle nechápe. Asi proto, že vyrůstal v jiné tradici: poslušnosti, konformismu a pověstného klidu na práci, tedy hodnot, na kterých stálo komunisty znormalizované Československo – a stojí na nich i současné putinovské Rusko.

Nečasův postoj ukazuje, jak blízko může mít člověk k diktátorům, i když se jinak cítí být přesvědčeným demokratem.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte