Vzešli z al-Káidy, teď chválí kulturní pestrost. Dokázali se vítězní džihádisté změnit a vrátí Syřanům důstojnost?

Abú Muhammad Džulání před třinácti lety načerno přešel hranici z Iráku do Sýrie. S úkolem založit milici a přidat se k boji za svržení diktatury Bašára Asada. V neděli 8. prosince se mu tuto misi povedlo dokončit. Dvaačtyřicetiletý Džulání coby vrchní velitel milice Haját Tahrír aš-Šám (HTS, v překladu Organizace pro osvobození Levanty) vstoupil do Damašku, odkud jen o pár hodin později směrem do Moskvy prchl diktátor Bašár Asad. Více než padesát let trvající tyranie jeho rodinného klanu skončila. „Toto vítězství, moji bratři, je vítězstvím celého islámského národa,“ řekl Džulání ve vítězném projevu, pro který si vybral Umajjovskou mešitu, jednu z nejstarších a nejvýznamnějších mešit muslimského světa.

Jeho zprvu zdánlivě beznadějná mise tedy dokázala pohnout dějinami. Široce rozšířená radost a úleva Syřanů z konce Asadovy despocie je výjimečným okamžikem politického štěstí na Blízkém východě. Jestli se štěstí dalším vývojem nezmění opět v noční můru, není v tuhle chvíli jisté. A jedna z největších hádanek se týká hlavního vítěze minulých dní: co jsou Abú Muhammad Džulání a muži z jeho milice vlastně zač?

Postdžihádisté