Jediná jistota je, že si nejsme jistý

Zpozdilo se to vším, co život nabízí,“ říká zpěvák a kytarista Richard Sysel, proč si dala kapela ROLE s vydáním druhé desky Pohledy osm let načas. A hned začne vyjmenovávat důvody: autorský blok, covidové lock- downy, personální změna na postu kytaristy i finální nechuť pustit nahrávku ven, dokud nezní zcela podle představ kapely. „V rámci produkce jsem v podstatě každý tón držel několikrát v ruce,“ popisuje snahu ohlídat si sebemenší detail, v níž se odráží jak tvůrčí perfekcionismus, tak potřeba očistit sdělení na samou podstatu a nemít tu nic zbytečného navíc.

Byl to právě tento úderný přímočarý minimalismus, díky němuž se trojice ROLE stala na zdejší nezávislé kytarové scéně v roce 2016 naprostým zjevením. Nabídla strohý zvuk postavený na dvou kytarách a bicích, který doplnila podobně úspornými českými texty bez jakýchkoli metafor a schovávaček. V době, kdy zdejší podobně znějící indierockové kapely sázely převážně na angličtinu a rozhlasový mainstream byl zase plný interpretů s rádoby básnickými obraty, představovali ROLE nečekaný úkaz – a jejich debut Rána ukázal cestu mnohým dalším následovníkům. Znovuobjevili civilní češtinu pro celou jednu pražskou scénu. Našli způsob, jak dostat mateřštinu do indie rocku, a skupiny jako Dukla nebo Good Times Only by dnes bez nich možná nebyly tím, čím jsou.

Novinka Pohledy navazuje přesně tam, kde skončila Rána. Osm jednoslovně pojmenovaných písní opět kombinuje krystalicky znějící kytary s texty, které jsou plné hledání cest. A to jak skutečných, tak těch komunikačních, které vedou nejen ke druhým lidem, ale i k člověku samotnému. „Startuju auto, co mi nepatří, zas ode zdi ke zdi, směješ se, vidím ti to na očích, tak nebudem brzdit,“ zpívá tu Richard Sysel hned na úvod.