Knižní tipy

Hrabal naší botaniky

Možná chtěl Jiří Sádlo stvořit žánr botanické filozofie nebo třeba botanické antropologie. V publikaci Skutečná tvář květin, v níž svými texty doprovází kresby Kateřiny Piňosové, se nicméně zrodil ještě unikátnější umělecký obor: botanická poezie. Kniha vznikla jako korespondenční hra. Surrealistická umělkyně posílala akademikovi do Botanického ústavu imaginativní kresby rostlin inspirované cestami do exotické ciziny. Sádlo je pak doprovodil – rovněž asociativním – výkladem. A hned v úvodu varuje: „Prý že ,vědec se stále ptá proč‘ – asi ne, doufám. To si nás pletete s fízlama.“ Sádlo se neptá, ale pozoruje a (psycho)analyzuje. Kresba otevírá každou z několika desítek kapitol věnovaných jednotlivým rostlinám. Ta s bodláky Sádlovi připomíná skupinu brouků roháčů, načež rozvine úvahu, že „pichlavá parohatost v kombinaci s důstojnou neohrabaností příslušná všemu, co je větší, než by mělo správně být“, se vlastně týká i jelenů nebo konstruktéra letadel Tupoleva: „Ach, modré nebe nad Letňany! To je škoda, že už ta túčka u nás nelítají; když nad ostropsem letěl tupolev, chvěl jsem se rozkoší.“ Všechno to volné řetězení úvah přitom dává smysl. Platan je pro Sádla „časotvar, záznam o životě, každá větev byla někdy halouzkou, jako každá kurva byla jednou panna, ale na takové prostitutce už nic takového dávno vidět nebývá, kdežto na platanu ano“. Jabloň je zase „bezelstná a laskavá, a s částečnou výjimkou Viléma Tella docela neprůstřelná“. V každé kapitole Sádlo přihodí i něco odborného, třeba do jaké podčeledi patří bodlák carduus a saflor carthamus, čili bodlák obecný a světlice barvířská. Dovolím si tvrdit, že touto nádherně ilustrovanou knihou se stal v nejlepším smyslu slova Hrabalem naší botaniky. Perličky na dně nehledá v lidech, ale v přírodě ve všech jejích podobách. A vyjadřuje k nim vášeň a lásku, již mu lze jen přát a závidět. Jan H. Vitvar