Vzdát se národního hobby
Systémový alkoholismus v Česku má to „štěstí“, že se může opřít o stát. Toto spojenectví je tak zažité, že už ho ani nevnímáme. Dobrou zprávou je, že osobních rozhodnutí nepoddat se tomu přibývá. Příkladem za všechny je podcast o střízlivosti Sober Heroes.
Nikdy jsem si neuvědomila sílu českého systémového alkoholismu víc než při cestování z Kanady nebo USA zpět do ČR. Mám ráda víno, a když je horko, tak i pivo. Když si ale chcete například v Kanadě koupit červené víno třeba k domácímu grilovanému flank steaku s fazolkami, nekoupíte ho po cestě domů v běžném obchodě s potravinami spolu s flank steakem a fazolkami. Nekoupíte ho ani na pumpě, ani ve večerce, nebo dokonce v obchodě s ovocem a zeleninou. Stejně tak ho nedostanete v supermarketu. Dojít pro něj budete muset do specializovaného liquor storu. Nebude to blízko a nebude to nic povznášejícího.
Obchod bude patrně s malými zamřížovanými okny u stropu (není do něj vidět). Pocítíte, že zřejmě děláte něco, co není žádoucí ukazovat. Když se srovnáte s markantně vyššími cenami než v Evropě a vyberete si, můžete jít k pokladně, kde si vyžádají – bez ohledu na věk – váš identifikační doklad. Stejně tak ve stáncích s občerstvením třeba na pláži nedostanete pivo ani žádný jiný alkohol. Můžete si dát limonádu, zmrzlinu, mac and cheese a něco smaženého. Alkohol k odpočinku na veřejnosti patří pouze na pár vybraných místech daných vyhláškou.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
