Volný pád do nicoty

Dlouhou dobu jí stačil jen pocit vzít si autoharfu do náručí, cvičit na ni a při hraní občas přiložit tvář na její boční hladkou stěnu. Trochu jako když se člověk schoulí k předoucí kočce. „Hluboké struny mají překvapivě mocný zvuk, a když si o harfičku opřeš lícní nebo spánkovou kost, tak ti rezonují přímo dovnitř ucha. A to je strašně uklidňující,“ mluví Petra Hermanová o nástroji, jenž ji opět přivedl k tvorbě hudby, ačkoli si myslela, že už to pro ni je nadobro uzavřená kapitola. Právě díky autoharfě totiž natočila tato v Berlíně žijící hudebnice mimořádné album In Death’s Eyes, jehož vznik si vyžádal život – nebo přesněji řečeno vyžádala si ho smrt.

Hermanová stála roky v čele avantpopové čtveřice Fiordmoss, ovšem její sólová novinka nemůže být rukopisu kapely vzdálenější. Elektronické zvuky a přitažlivé melodie vystřídalo nástrojové obsazení čítající pouze zmíněnou autoharfu a varhany, jejichž průzračnost se v mnoha skladbách hroutí do hlukových a dronových ploch. Nadto Hermanová výrazně upozadila svou roli zpěvačky a proměnila se v hudební režisérku konceptuálního alba, které pojednává o smrtelnosti a ztrátě blízkého člověka – v jejím případě otce.