„Čína se zdá být momentálně jedinou zemí, která má globální geostrategickou ideu, již důsledně sleduje,“ řekl před pěti lety na Mnichovské bezpečnostní konferenci tehdejší německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel. Mínil tím Novou hedvábnou stezku, největší zahraničněpolitickou iniciativu moderní Číny. Ta spočívá ve stavbě silnic, železnic, mostů, elektráren, vodních přehrad, optických kabelů, komunikačních sítí a přístavů ve více než stovce států. „Jsem proti tomu, abychom Číně tuto ideu a vůli vyčítali. Má na to plné právo. Ale vyčítat můžeme sobě, Západu, že nemáme žádnou vlastní společnou strategii,“ říkal Gabriel.
On sám velký geostrategický úsudek neprokázal, protože coby vicekancléř a ministr hospodářství v německé vládě protlačil plynovod Nord Stream 2. V této věci ale pravdu měl. Chudé státy k rozvoji potřebují infrastrukturu, Čína na ni půjčuje peníze a posílá stavební firmy. Západní pomoc tuto potřebu přehlížela.
USA a Evropa se deset let po spuštění čínského plánu postupně probouzejí. Naposledy jejich zástupci na zasedání zemí G20 v Dillí spolu s premiérem hostitelské země Naréndrou Módím oznámili velkolepý plán. Z Indie přes Spojené arabské emiráty, Saúdskou Arábii, Jordánsko a Izrael až do Evropy má vést nová stezka železnic, námořních cest, kabely a potrubí pro digitální data, vodu, elektřinu i zelený vodík. Do šedesáti dní má být hotový akční plán, v němž bude více podrobností.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
