Dostat se na dno

Musí to být úplně čerstvé. Ta intenzita při skládání, kdy píseň poprvé zpívá, objevuje a prožívá, se nedá ničím nahradit. A přesně to chce přenést i na posluchačstvo. „K něčemu se dlouze vracet, pořád to předělávat a vylepšovat, to není pro mě,“ vysvětluje Lenka Zbořilová vystupující pod jménem Ivy Z, proč si nedovede představit, že by natáčela v profesionálním studiu. Každá z písniček, které nahrává do svého počítače ať už doma nebo na cestách, je pro ni deníkovým zápisem, který v sobě musí obsahovat sílu okamžiku.

A coby záznamy emocionálních stavů či výjevů ze života je také vydává on-line. „Když text zpívám poprvé, daří se mi do něj vložit nejautentičtější emoce,“ podtrhuje výhody domácího nahrávání, na němž její rukopis stojí. Právě tato intimita, deníkovost a posluchačské vědomí blízkosti činí z Ivy Z jednu nejuhrančivějších písničkářek posledních sezon.

Navíc pracuje poměrně ojedinělou metodou: tak jako je pro ni důležité píseň zachytit v křehkém stadiu zrodu, stejně důležité je pustit ji rychle do světa. Dokud pojednává o tom, co cítí. „Když kapely třeba čtyři roky pracují na desce, tak si pak při poslechu říkám, co z toho, o čem zpívají, jim ještě vlastně můžu věřit,“ popisuje třicetiletá Zbořilová, jak se pro ni věrnost emocím dané chvíle stala nejvyšší hodnotou při tvorbě.

Projevilo se to třeba i na písni I didn‘t go to a Depeche Mode concert but I heard it on the balcony, kterou natáčela začátkem srpna právě v den, kdy v Praze kapela koncertovala. V jejím bytě na Černém Mostě byla produkce britských hvězd slyšet tak nahlas, že pronikla do její domácí nahrávky o touze po štěstí a selhávání, v níž příznačně zpívá: „Drinky na baru a staré songy v pozadí.“