Otevřu oči. Mám ucpaný nos, bolí mě hlava i v krku, budu muset zrušit dnešní dentální hygienu.
Když v seznamu kontaktů hledám číslo dentální hygienistky, upoutá mou pozornost jméno, na jehož nositele jsem si už několik let nevzpomněla. Jméno muže, který mě kdysi pozval na večeři, a já odmítla. O pár dní později mi společná známá svěřila: „Je úžasný, ale byla bys až třetí – v jednom bytě má manželku s dětmi, ve druhém milenku.“ Přemýšlím o takovém životě, o takovém muži – okouzlujícím, vtipném, o takovém, který strhává lidi do vln svého nadšení. Byl by skvělou postavou románu, novely nebo divadelní hry. Popadnu poznámkový blok: Muž tří žen. Bude se jmenovat Ondřej. Jdu vzbudit děti.
Pohladím je po tvářích, načež je mi dopřán ten nejkrásnější pohled: překvapené mžourání dvou párů očí, start jejich nového dne. Ondřej, postava příběhu, který jsem v pokušení vyprávět, se probouzí vedle své ženy.
Dětem naservíruji snídani, poté absolvuji vyjednávání s mladším synem na téma, jaké tričko si dnes oblékne (Bože, pomoz!), a vydáme se do školky, kde zanechám staršího syna. Ondřej zatím jede do práce: vlastní klenotnictví.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
