Mluvilo se o ní v superlativech jako o součásti páteřní sítě dálnic, ve výsledku kvalitou připomínala spíše zpackanou „okresku“, kde se ihned po jejím otevření začalo s opravami – v roce 2012 se při zprovoznění zhruba devítikilometrového úseku nasčítalo neuvěřitelných 901 vad. D47 se však stala hlavně synonymem – ač policie nakonec podezření odložila – pro velmi pochybné zakázky a podezření z korupce, jež svým rozsahem a drzostí byly nepochybně dozvukem divokých devadesátek.
Stavbu přibližně osmdesátikilometrového úseku z Lipníku nad Bečvou na polskou hranici v roce 2002 svěřila vláda premiéra Miloše Zemana po řadě zákulisních tahů izraelské firmě Housing and Construction – a to bez soutěže. Smlouva byla podepsána jen pár dnů před demisí Zemanovy vlády v červenci 2002. Tehdejší ministr dopravy Jaromír Schling zakázku za 125 miliard korun, tedy za více než dvě miliardy za kilometr (pět- až šestkrát vyšší cena, než byl tehdejší průměr), na niž nebyl vyhlášen tendr, zdůvodnil tím, že se jedná o pilotní projekt, který „spěchá“, kdy se měl na financování podílet jak veřejný, tak soukromý sektor; z toho důvodu prý nebylo výběrové řízení vůbec spuštěno. Pro Česko to byla naprosto nevýhodně sepsaná smlouva: stavbu mohla prodražit na více než 200 miliard korun, přičemž veškerá rizika nesl na svých bedrech stát. Že jde o zlodějskou cenu, českou stranu varovala i Evropská investiční banka, ministr Schling však vytrvale označoval stavbu za „velmi výhodnou“.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
