Je to už ohraná písnička, ale pusťme si ji ještě jednou. Západočeská galerie v Plzni stále nemá stálý výstavní prostor, kde by mohla prezentovat svou, respektive českým státem jí svěřenou úžasnou sbírku umění. Stavba nové budovy se mnohokrát odložila, nedávno zrušila a aktuálně to vypadá, že by mohla zázemí najít ve zchátralých městských lázních, až se zrekonstruují. Její zlatý sbírkový fond nicméně občas k vidění je, a to na speciálních výstavách. Další z nich probíhá právě nyní, do konce prázdnin je otevřená v Masných krámech a jmenuje se Zlaté časy. Umění doby fin de siècle ze sbírek Západočeské galerie v Plzni.
Šéf instituce Roman Musil do ní spolu s kurátorkou Ivanou Skálovou vybral několik desítek děl z kolekce včetně těch vůbec nejhodnotnějších. K nim patří monumentální plátno Emanuela Krescence Lišky Svítání po Velkém pátku z roku 1903, o němž se dlouho myslelo, že je nenávratně ztracené a jež nyní visí v úvodu jednoho ze dvou křídel výstavního prostoru. Tahle část výstavy je vůbec zajímavá. Najdeme v ní také hrůzyplný Překopaný hrob od Josefa Mandla z roku 1899 s duchem plačícím nad vlastní mrtvolou nebo jednu z unikátních dřevěných plastik Josefa Váchala v podobě Hlavy Lamie z roku 1909 s vytřeštěným okem.
Milovníky rozjitřených emocí potěší ve druhém galerijním křídle i Loučení s nevěstou Jaroslava Špillara z roku 1898, na němž dává novomanželka mamince svou plačící tváří ukrytou v dlaních jasně najevo, co si o své životní změně myslí. A příznivce díla Františka Kupky by měla nalákat prezentace přípravných kreseb k jeho cyklu Peníze, které galerie koupila v roce 1971 od Adolfa Hoffmeistera.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
