Nový otec dítě nebije 

Jak dlouho už trvá česká debata o fyzickém trestání dětí, dokládá obsáhlý text, který Respekt vydal v červnu 2003 a v němž optimisticky hlásil, že se v české společnosti stahují mračna nad odvěkou, všem srozumitelnou rodičovskou výhrůžkou – tedy větou „Chceš facku?“. Tehdy se v Česku právě rozběhla veřejná debata o zvláštním „zákonu proti fackování“, byť se paradoxně žádná taková norma nechystala. Během následných diskusí se ukázalo podobné rozdělení, jaké sledujeme dosud – na jedné straně přesvědčení, že děti se v civilizované zemi mlátit nemají. A na straně druhé názor, že zvláštním zákonem by stát příliš mluvil rodinám do výchovy. 

Druhý zmíněný názor zastával třeba tehdejší ředitel konzervativního Občanského institutu Michal Semín, v té době otec čtyř dětí (dnes již devíti): „V naší rodině nefackujeme. Ale proti podobným ideologicky motivovaným zákonům jsem z principu. Moderní stát je hydra, a čím méně se bude plést do výchovy různými rodinnými politikami, tím lépe.“ Naopak stále naléhavěji se projevoval i názor první, a to i pouhým pohledem do ulic: „Bití přestává být společensky přijatelné. Rodič fackující na ulici své dítě už zdaleka není tak častý obrázek jako v sedmdesátých nebo osmdesátých letech.“