0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kontext27. 5. 20239 minut

Pozor, hodně zlý pes

Česko se učí žít s hlídači, kteří se ničeho nebojí

Přírodní unikát, který se dá udržet jen tradičním spásáním. (František Groessl na hradišti Tasnovice) • Autor: Matěj Stránský

František Groessl má na hlavě širák, protože co nevidět začne pálit slunce, a on má před sebou pobíhání kolem pastviny. Ještě předtím ho ale čeká delikátní práce: potřebuje přesvědčit své dva mohutné psy, aby podruhé během krátké chvíle vyskočili na korbu přistaveného pick-upu. Přitáhne ke svému trupu provazy, které obepínají jejich huňaté krky, a plácne rukou do plechové podlahy auta. Mladší pes se vyhoupne nahoru, starší fena ale dělá, že neslyší. Zkouší ji vysadit, její velké tělo se však najednou stane bezvládným a vláčným, jako by chtělo protéct mezi majitelovýma rukama. „To je pro pastevecké psy typické,“ utrousí Groessl. „Nedává jí žádný smysl, skákat znova na auto.“

Smysl to ale dává dvojici filmařů, kterým jeden z nejznámějších českých chovatelů šarplaninských pasteveckých psů kývl na to, že si přijedou svérázná zvířata natočit, skok na korbu auta si napsali do scénáře a ten první se jim nezdál dost dobrý. Groessl ale slíbil, že se to povede. Bere tedy přece jen psa do náruče a s vypětím všech sil ho dostává nahoru. Chce, aby se o pasteveckých psech vědělo. Vidí v nich totiž nejlepší lék na strach z vlků, který se mezi českými chovateli hospodářských zvířat šíří. Zároveň ale varuje: „Chov pasteveckých psů není pro každého.“  

Reklama

Co nás spojuje

Pád komunismu otvíral netušené možnosti a František Groessl a jeho manželka Kateřina se je snažili využít. V odlehlém kraji Českého lesa začali provozovat ekocentrum, pořádali přednášky, výstavy, akce jako Den Země nebo Den bez aut. Provozovali i záchytnou stanici pro ptáky, kde den bez aut zažívali na vlastní kůži: pro zraněné ptáky totiž jezdili na kole a v ruksaku je převáželi k sobě na zotavenou. „S internetem pak ztratilo naše informační centrum smysl, lidi měli možnost najít si všechno sami,“ říká Kateřina a její manžel dodává: „Vyhodnotili jsme si, že místo záchrany zvířat bude lepší věnovat se záchraně lokalit.“

Jak taková záchrana lokality vypadá, ukazuje kopec u Tasnovic nedaleko Domažlic. Na výrazném geologickém útvaru se strmými svahy, skalami a placatým vrcholem stávalo kdysi slovanské hradiště. Po něm zbyla flóra vytvořená staletími tradičního hospodaření, kterou díky složitému terénu nemohlo pozdější zemědělství zničit. Kopec ale zarůstá a k udržení unikátu bylo potřeba obnovit tradiční spásání. 

To byla příležitost pro Groesslovy. Když se o unikátním kopci před pětadvaceti lety dozvěděli, začali sem postupem času z jiných pastvin přesouvat své ovce, kozy, a dokonce jaky. Na ty došlo proto, že mají oproti dnešním přešlechtěným kravám nenápadnou výhodu – výrazně menší váhu, díky níž při pohybu po pastvině zašlapávají semena vzácných rostlin do země tak šikovně, že vyklíčí a vyrostou do krásy. Tím se zásadně zvyšuje druhová rozmanitost louky.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc