Když v roce 2019 Donald Trump přišel s nápadem jmenovat do rady americké centrální banky dva své podporovatele Hermana Caina a Stephena Moora, se zlou se potázal. Bylo zjevné, že při výběru byla loajalita obou mužů k Trumpovi důležitější než jejich odborné kvality. Moore pracoval jako konzervativní komentátor a lobbista, napsal knihu Trumponomics, kde bývalého prezidenta vychvaloval. Jednou se nechal slyšet, že „o měnové politice nic moc neví“. Cain největší profesní úspěch zažil jako šéf řetězce Godfather’s Pizza a táhla se s ním obvinění ze sexuálního obtěžování.
Debata byla vyhrocená, časopis The New Yorker psal o pokusu oslabit klíčovou instituci „jmenováním poskoků“, deník Financial Times mluvil o „pokusu o sabotáž“. Trump obě nominace nakonec raději stáhl. Ale ne proto, že by přišel k rozumu. Spíše si rychle vykalkuloval, že „poskoci“ narazí v Senátu, kde se proti nim rychle zformoval odpor, a to i když komoru ovládali republikáni.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
