Nejprve vzal útokem hitparády, a hned nato se pustil do boje s rasovými předsudky. Harry Belafonte pomáhal financovat hnutí Martina Luthera Kinga, vyplácel kauce zadržených aktivistů, pochodoval, komentoval, kritizoval. Bohatý a úctyhodný život tohoto zpěváka, herce a aktivisty tak v mnohém ukázal, že umění a politika vůbec nejsou věci, které by se daly snadno oddělit. Ostatně ještě v listopadu 2020 v komentáři pro The New York Times varoval před nebezpečími, jaká by Afroameričanům hrozila po znovuzvolení Donalda Trumpa.
Harry Belafonte, který ve věku 96 let zemřel 25. dubna na selhání srdce, nebyl úplně prvním Afroameričanem, jenž výrazně uspěl v showbyznysu, předcházeli mu třeba Ella Fitzgerald nebo Louis Armstrong. Byl ale prvním, kdo se stal skutečnou superstar. Pomohlo mu k tomu album Calypso z roku 1956, na němž publiku představil po svém zpracované karibské melodie. Přestože v onom roce debutoval Elvis Presley, pro Belafonta v tu chvíli nebyl konkurencí. Calypso strávilo na špici amerického žebříčku 31 týdnů a jednalo se o první desku sólového umělce, jíž se kdy prodalo více než milion.
Belafonte nejdříve obrátil pozornost Američanů k písním z Karibiku, především z Jamajky, odkud pocházeli jeho rodiče, hudba pro něj však tvořila jen malou součást dědictví, jemuž se svým původem cítil zavázán. „Boj za občanská práva je něco, co jsem zdědil od své matky a otce, a ti to zase zdědili od svých předků,“ vysvětloval svůj skutečný zápal v televizní debatě v roce 1963 bezprostředně po dvousettisícovém protestním Pochodu na Washington za práci a svobodu, který pomáhal organizovat a při němž jeho přítel Martin Luther King pronesl legendární projev o Americe, „v níž nebudou naše děti posuzovány podle barvy pleti, ale podle síly svého charakteru“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
