Jaká škoda, že se nikdy nedozvíme, jak by vypadalo Česko, pokud by jej neřídil Miloše Zeman, ale Dana Němcová. Ta představa vypadá pošetile, koleduje si o úsměv. „Dana“, jak se jí říkalo, přece nikdy nechtěla něco takového dělat, neprosadila by se v kampani a voliči by ji už vzhledem k její upřímnosti stejně nezvolili.
A navíc – vůbec by se na to nehodila, dodali by čtenáři novin z minulého týdne, kdy se o Daně Němcové psalo v souvislosti s jejím úmrtím. Některé její fotografie vzbuzovaly posmutnělým úsměvem dojem trpitelky a oběti. Dají se k tomu přece dodat i životopisná data: sledovaná tajnou policií, vyhozená z práce, vězněná…
Nic však není vzdálenější od reality života Dany Němcové než pasivní a lítostivá pozice. Při pohledu na portréty téměř devadesátileté Dany Němcové nesmí zaniknout, že byla především silná žena, která si uměla jít za svým, bránit nejen svou rodinu a přátele, ale i neznámé lidi, u nichž měla pocit, že její pomoc potřebují. Mít někoho takového, navíc bez sebeprožívání v čele společnosti by muselo být tak ozdravné!
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
