Emmanuel Macron chce silnější Evropu…

Před sedmi lety Barack Obama v sérii dlouhých rozhovorů s měsíčníkem The Atlantic bez vytáček objasnil svůj pohled na svět. Třeba na Ukrajinu. Její osud, řekl tehdejší americký prezident, není v životním národním zájmu Spojených států a nechce tam vojensky zasáhnout, protože Rusko bude pro prosazení svých zájmů na Ukrajině vždy ochotné udělat více než USA. „Faktem je, že Ukrajina bude ohrožena vojenskou dominancí Ruska, ať už budeme dělat cokoli,“ řekl Obama.

Je v jistém ohledu sympatické, když nejmocnější muž planety nemá sklon k siláckým frázím a poukáže na složitosti světa. A poslední rok opravdu ukázal, že Vladimir Putin je ochoten kvůli ovládnutí Ukrajiny ničit celá města a nechat umírat desítky tisíc mladých Rusů, kteří se proti rozkazům z Kremlu nebouří. Ale je něco jiného, když takto mluví akademik nebo novinář, než když mocenským rivalům své karty odkryje americký prezident. Co si asi z Obamova vyznání odnesl Putin a jeho nejbližší rádci? Strach z případné západní reakce na další ruskou invazi na Ukrajinu to jistě nebyl…

Podobně nedomyšleně, ba naivně působí rozhovor, který dal nynější francouzský prezident Emmanuel Macron novinářům v letadle, jímž se po třídenní státní návštěvě komunistické Číny vracel domů k Seině.

Necitlivá Francie

„Evropané nedokážou vyřešit krizi na Ukrajině. Tak jak můžeme důvěryhodně vzkazovat Číně: Dejte si pozor, když uděláte něco špatného Tchaj-wanu, tak tam budeme? Taková varování jen zvyšují napětí,“ řekl například Macron. Evropa má skutečně problém vyrobit dost munice na pomoc Ukrajině a i vzhledem ke vzdálenosti a logistickým obtížím není masivní evropská vojenská pomoc Tchaj-wanu zrovna realistická. Ale prezident Francie to nemusí vytrubovat do světa. Navíc v době, kdy Čínská lidová osvobozenecká armáda cvičí obklíčení Tchaj-wanu a její stíhačky pravidelně narušují jeho vzdušný prostor.

Podle Macrona by se Evropa neměla stát „vazalem“ Spojených států v jejich střetu s Čínou ani se „nechat vtáhnout do krizí, které nejsou evropskými krizemi“. Momentálně je přitom Evropa totálně závislá na americkém bezpečnostním deštníku. Bez americké pomoci Ukrajině by nejspíš ruská armáda stála u hranic vojensky slabé Unie. Říkat zrovna v této situaci, že se nás netýká osud Tchaj-wanu – tedy udržení současného rozložení sil ve východní Asii, což je prvořadá priorita amerického spojence –, není kulantně řečeno právě moudré. Z pohledu obyvatel zemí žijících v geografické blízkosti Ruska to je přímo nebezpečné.