V krajině
Lány, a lány polí… Sleduji ty stovky hektarů, chvílemi od obzoru k obzoru. Zvedne se vítr a žene oblaka prachu krajinou, kterou projíždíme. Běží mi hlavou, jak mi místní vyprávěli, že nánosy hlíny z polí občas rozhrnují radlicí i silničáři. Zahlédnu pár dravců, sem tam se mihne na horizontu Říp. Země česká, domov můj…
Stavíme u zemědělského družstva, vědí o nás. Sedneme si do starší unimo buňky, pouštím diktafon: „… a když jsme šli na hon, tak jsme střelili 1500 zajíců, a nikde to nebylo vidět. Dneska jdou na hon a nepřinesou zajíce. Tady bylo družstvo na koroptve… čtyři sta, pět set koroptví. Dneska jsme viděli dvě, seděly, to je nádhera! Není to to zvířectvo, není… ale bez postřiku neuděláš nic, vždyť to vidím…“
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
