Asi bychom předloni v prosinci, kdy vznikala vláda Petra Fialy, netipovali, že první vážnější skandál potká Mariana Jurečku. Lidovecký předseda přece není žádný začátečník a má pověst slušňáka. Dělal politiku na úrovni obce, kraje a deset let sedí v parlamentu. Řídil ministerstva zemědělství, sociálních věcí a chvíli i životního prostředí. Teď sedí ve druhé vládě pod druhým premiérem a málokdo si počíná tak suverénně jako on. Přesto se to stalo.
Jurečkova chvályhodná snaha vyměnit generálního ředitele Úřadu práce ČR Viktora Najmona skončila podezřením z vydírání, podplácení či zneužití pravomoci úřední osoby. O tom všem nemluví policie, ale zatím jen opoziční ANO. Jurečka totiž řešil Najmonův případ s takovým zaujetím, že se nechal neústupným ředitelem nahrát, jak mu slibuje za odchod finanční odškodné. Nic takového přitom služební zákon nezná. Pokud by Najmon odmítl, měl na cestu z úřadu očekávat negativní posudek.
Propustit ze služebního poměru špatně fungujícího úředníka je složité, což je přirozená daň za snahu zabránit politickým čistkám. Jurečka ale minimálně prokázal manažerskou neobratnost. Ať už volil jakoukoli strategii – a úplatek to zřejmě nebyl, nedával by v dané situaci smysl –, neměl se jako ministr a vicepremiér nechat Najmonem nachytat.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
