73_jeden den

Abychom se do terénu dostali co nejdřív, musíme pochopitelně brzy vstávat. Ideální je vyrážet krátce po svítání a úplně nejlepší je, když svítá ještě během naší cesty do některé z námi monitorovaných oblastí. Já a moji kolegové z organizace Prales dětem vstáváme s předstihem ještě dřív než naši dobrovolníci, kteří nám do Kremnických vrchů na Slovensku přijeli pomoci s monitoringem velkých šelem v rámci programu Oko medvěda.

Po společné snídani se rozdělíme na dvě skupiny. Já s kolegou Tomášem bereme potřebné mapy, ladíme detaily celého dne pro obě skupiny, nakládáme všechny batohy do auta a vyrážíme. Dnes je plán jednoduchý. Zkontrolovat fotopasti ve čtyřech lokalitách a evidovat veškeré pobytové znaky medvědů, vlků, rysů a kočky divoké.

Reklama
Reklama

Já se třemi dobrovolníky vyrážím na jedno z mých nejoblíbenějších míst v tomto pohoří. Za chůze lesem vysvětluji principy medvědí hibernace, debatujeme o zakrmování divokých zvířat… Než ale stihnu dokončit větu, můj zrak se zaměří na tmavou siluetu ve skalnatém svahu pár desítek metrů nad námi. Zastavíme se a v tu chvíli se před námi objeví magický obraz zdejší divoké přírody. Medvědice stojí na kořenech vyvráceného stromu a čeká, než se její medvídě vyšplhá za ní, aby mohly pokračovat v cestě. Po chvíli nás spatří a rychle se ztrácejí v hustém porostu. Pro dobrovolníky, ale i pro mě, je to úžasný zážitek. A také velké štěstí; já v monitorovacím programu pracuji už čtyři roky, od svých sedmnácti, ale s medvědem jsem se zatím setkal jen vzácně.

Pokračujeme pak v cestě k fotopasti, kterou je třeba po dvou měsících zkontrolovat. Fotopast vytahujeme z ochranného boxu na stromě, otevíráme ji, zapínáme a na miniaturách si prohlížíme natočené záběry. Tentokrát je to opravdu nádhera. Denní záběry medvědů, kteří v okolí tohoto vyšlapaného chodníčku hledají potravu, noční záběry vlků, kteří jdou jeden za druhým jako jeden muž, a dokonce jeden noční záběr rysa ostrovida, který usedá na kámen a rozhlíží se směrem do svahu pod námi.

Dobrovolníci jsou už několikátý den v terénu a prošli důkladným školením, takže připravují pod mým dohledem fotopast tak, abychom ji tu mohli nechat další dva měsíce: vyměňují baterie, SD kartu, společně kontrolujeme její správné nastavení a na závěr ji opět uzamykáme do ochranného boxu. Pak už jen vyladit její správný úhel a zamaskovat celý box i s fotopastí veškerým dostupným materiálem. No a máme hotovo.

Druhá kontrolovaná fotopast o pár kilometrů dál po hřebeni měla technickou závadu. Proto jsme ji z terénu odinstalovali, fotopast bude putovat do servisu. Cestou zpět jsme našli medvědí trus. Sběr genetického materiálu je jednou z dalších metod monitorování. Jeho staří jsem odhadl jen na pár hodin, takže jsme vzorek odebrali na analýzu DNA, vložili jej do plastové zkumavky s etanolem a na zkumavku nalepili lokalizační štítek. Do sáčku pak bereme ještě další vzorek na rozbor potravy. Celý tento monitoring provádíme ve spolupráci se Státní ochranou přírody Slovenské republiky.

Po návratu na základnu si i s druhým týmem promítáme získaná data z fotopastí, popisujeme chování jednotlivých natočených zvířat, debatujeme o problematice trofejového lovu. Během promítání už někteří únavou usínají. Za pár hodin nás čeká další den v terénu.

Autor je koordinátor monitorovacího programu Oko medvěda.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte