Timothy Garton Ash - historik
Timothy Garton Ash • Autor: Václav Vašků

Do Prahy létáte častěji – a to právě v době oslav 17. listopadu. Cítíte se tady letos po ruském vpádu na Ukrajinu jinak?

Musím říct, že ano. Revoluce roku 1989 byla pochopitelně velkým zážitkem mého života, s Václavem Havlem a mnoha zdejšími přáteli jsme ji považovali za neskutečný triumf. Se sametovou revolucí a pádem berlínské zdi ale začala i velká iluze, že se dějiny budou dál ubírat tímto „správným“ směrem. Nepřevládla hned po roce 1990, tehdy naopak vůbec nebylo jisté, zda se přechod k demokracii podaří a dojde k rozšíření Evropské unie a NATO. Problém nastal počátkem 21. století, kdy se opravdu zdálo, že všechno vyšlo a dějiny automaticky povedou ke svobodě a demokracii. Ruský útok na Ukrajinu tyto iluze odkryl.

Jaké konkrétní chyby jsme kvůli téhle iluzi v Evropě udělali?

To je tak dlouhý seznam, že ani nevím, kde začít. Zásadní chybou byla samozřejmě sázka na stále volnější trhy, na stále globalizovanější finanční kapitalismus, která vedla k finanční krizi roku 2008 a následné krizi eurozóny. Aktuálně je nejrelevantnější rok 2014: představuje bod obratu, kdy se však Západ nedokázal obrátit. Po anexi Krymu a začátku války na Donbasu jsme nepochopili, co se děje – že ruské impérium vrací úder. Že probíhá přesně to, co se jen zázrakem neudálo už v letech 1991–1992. Kdybychom tomu v roce 2014 dobře rozuměli, tak by reakce byla jiná. Rychleji bychom zlepšovali naše vojenské kapacity, více bychom podporovali Ukrajinu a snižovali naši energetickou závislost na Rusku. A nikoli ji zvyšovali, jako to dělalo Německo. A myslím, že bychom pak Putina odstrašili od případné invaze.

Proč se to nestalo? Válka roku 2014 přece byla šokem, Putin označoval rozpad Sovětského svazu nepokrytě za tragédii a ani německá kancléřka Angela Merkel si o něm nedělala iluze. Nejmocnější evropská politička otevřeně říkala, že má imperiální uvažování a žije v jiném světě než demokratičtí vůdci.

Myslím, že neuvěřitelnému množství politiků pořád nedocházelo, co se děje, a neznali historii. Jedním poučením z historie je, že impéria se obvykle nevzdávají bez boje. Britové a Francouzi, kteří za uchování svých impérií sami válčili, měli chápat, že rychlý konec ruského impéria během let 1989–1992 je historicky velmi výjimečný a že se Moskva nejspíš jednoho dne pokusí vývoj zvrátit. Druhý problém spočíval v tom, že jsme se možná stali obětí naší vlastní rétoriky. Tolikrát jsme opakovali, že Evropa žije v míru a válka už je na našem kontinentu nemyslitelná, až tomu hodně lidí upřímně uvěřilo. A zmíněná Angela Merkel nese za toto selhání značnou odpovědnost. Byla ohledně Putinových motivů velmi realistická, přesto tomu nijak nepřizpůsobila politiku Německa, tedy centrální evropské mocnosti.

Změnil jste tedy ve světle války pohled na německou politiku minulých dvaceti let a právě na Angelu Merkel?

Mám k ní osobně velký respekt, až jistou náklonnost. Je sympatická, na nic si nehraje, zůstala nohama pevně na zemi, je opravdu jiná než většina politiků. Také její osobní příběh ženy z východní Evropy, která vede nejmocnější stát Evropy, je úžasný. Ale myslím, že k ní historie nebude příliš vlídná. Vládla v podstatě polovinu z éry, která začala pádem berlínské zdi a skončila únorovou ruskou invazí. Byly to roky, kdy se na sebe vrstvila jedna krize za druhou a ona je pouze manažovala, ale dostatečně Evropu neutvářela. A udělala přitom tři velké chyby.

My liberálové jsme se příliš upnuli k určitému modelu kapitalismu, který vedl k nevídané nerovnosti a finanční krizi.

Tweetni to

Jaké to jsou?

První je způsob, jakým řešila krizi eurozóny. Měla reagovat (myšleno při pomoci Řecku – pozn. red.) mnohem rozhodněji a rychleji – bylo by to levnější a Řekové by méně trpěli. Druhou chybou bylo panické opuštění jaderné energetiky po havárii ve Fukušimě. Představte si, v jak výrazně lepší situaci by Německo dnes bylo, pokud by mělo k dispozici atomové elektrárny. A třetí chybou je samozřejmě zmíněný rok 2014. Stavba plynovodu Nord Stream 2, která začala rok poté, nebyla jejím projektem – prosazovali ji její koaliční partneři ze sociální demokracie. Ale ona s ním nakonec souhlasila a dopustila, že se Německo stalo ještě více energeticky závislé na Rusku.

1_obalka_R47
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

1_obalka_R47
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 39 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1668

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte