Každý je normální, dokud ho lépe nepoznáte.“ Pokud vás tento výrok zaujal, jsme na stejné lodi. Přečetl jsem si ho loni v novinách Financial Times, kde jím začínal profilový článek o Manfredu Kets de Vriesovi, který se desítky let věnuje fungování mysli vrcholných manažerů. Nemám rád motivační citáty, protože většinou je za nimi cítit umělá konstrukce. Tenhle mi ale uvízl v hlavě, protože je pravdivý. Vidím v něm sebe, své blízké, lidi, o kterých píšu. Je vlastně uklidňující se takhle podívat na sebe a své okolí.
Na profil osmasedmdesátiletého profesora, který napsal na padesát knih, jsem si znovu vzpomněl, když jsme začali chystat článek o hledání rovnováhy mezi prací a odpočinkem. Manfred Kets de Vries totiž říká: „Nejlepší lídři jsou ti, kteří jednají a promýšlejí. Někdy se jich ptám: ‚Můžu vidět váš diář?‘ A vidím, že je úplně plný. Ptám se: ‚Zbláznil jste se? Uvolněte si nějaké odpoledne, projděte se a přemýšlejte.‘“
A opět se v tom vidím. Občas vtipkuji, že bych měl být placen za „nicnedělání“. V tu chvíli mám nejlepší nápady, cítím se zdravější, empatičtější a rozšiřuje se mi perspektiva potřebná pro dobré rozhodnutí. Naopak na vrcholu dlouhodobého přetížení se všechno zužuje na vyřešení minima nejnutnějších úkolů, prostě jako když se nám vybíjí mobil a vypínáme jednu otevřenou aplikaci za druhou, abychom z přístroje vymáčkli na další hodinu aspoň základní provoz. Přitom mám adrenalin rád. Jenže něco jiného je řešit náhlou krizovou situaci a něco jiného být permanentně vyčerpaný.
Proto jsem skeptický, když slyším chválu politiků, kteří se chlubí, že nespí a běží z jednání do jednání. Někdy to jinak nejde, ale hodnota to sama o sobě rozhodně není. Manfred Kets de Vries popisuje skutečnost přesně, zvládnout to lze, ale v takových podmínkách není prostor pro myšlení.
Narůstající stres a plný kalendář navíc s sebou nese touhu po „klidu“. Je jedno, jestli jste v politice nebo třeba byznysu, čím významnější vaše pozice je, tím větší je pravděpodobnost, že vás začnou obklopovat kývači, lháři, kteří přesně vytuší, co chcete slyšet. „Velmi rychle se ocitnete v zrcadlovém sále,“ říká Manfred Kets de Vries a dodává: „Každý vůdce potřebuje blázna… A ten blázen by vám měl pravidelně říkat, že plácáte naprosté kraviny.“
Je to tak, ale pokud jde o hledání rovnováhy mezi prací a odpočinkem, je to náročný úkol. Oceňuje se zejména výkon, tlačí na nás zvyky, okolí, obava o udržení práce či touha dělat práci prostě nejlépe, jak to jde. V tomto čísle mimo jiné popisujeme příklady lidí, kteří se rozhodli udělat si delší pracovní pauzu, případně změnit úplně obor, aby byli šťastnější. Ale není to tak jednoduché. Ne každý na to má podmínky či povahu.
Manfred Kets de Vries v článku popsal, co doporučuje svým klientům. Mají si promyslet své priority, zamyslet se nad smyslem svého života. Nejdůležitější je mít dobré přátele a dobré vztahy v rodině. Pak je třeba najít nějaký svůj cíl, ideálně takový, který přispívá ke zlepšení světa (pro něj je to pomoc manažerům). A rozvíjet a užívat si své schopnosti. Nakonec je tu „transcendence, překročení sebe sama“, říká pro Financial Times. „Štěstí je něco dělat, někoho milovat a v něco doufat.“ Zní to tak snadně, ale…
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
šéfredaktor
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
