Jazyk, o jakém jsem snila
Německo-turecká autorka zjišťuje, jak mluvit o společenských problémech, aniž by hrála roli intelektuální uklízečky
Už jako třináctileté dívky se jí snad při každé jízdě metrem ptali, proč nosí hidžáb. Prý byli jen zvědaví. Po teroristických útocích 11. září se k dotazům na pokrývku hlavy přidala i nutnost ospravedlňovat se za projev své náboženské příslušnosti. Dnes už se ale třiatřicetiletá Kübra Gümüşay, spisovatelka a vědecká pracovnice na Univerzitě v Cambridge, nehodlá omlouvat za to, kým je – ale zároveň za to nechce dostávat kolektivní nálepku. To vše zachytila v knize Sprache und Sein (Řeč a bytí), která se předloni okamžitě stala německým bestsellerem a její anglický překlad vyšel asi před měsícem. Ohledává tu limity jazyka a řeči, ale zejména to, jak být sama sebou ve světě, který pro ni nebyl tak docela vytvořen.
A to v zemi, kde bude jako vnučka tureckých imigrantů vždycky spíš vysvětlovat a odpovídat na otázky než skutečně vyprávět svůj příběh. V knize aplikuje tezi, že jazyk skutečnost nejen popisuje, ale pojmenováváním a kategorizací ji rovněž vytváří. Poststrukturalistická myšlenka není sama o sobě nová, ale v souvislosti s posilováním krajní pravice a rostoucím populismem se právě jazyk i jeho moc v posledních letech čím dál více dostává do popředí akademických i společenských debat. A díky nebývale čtivému a imaginativnímu stylu Gümüşay také ke čtenářstvu, které o lingvistiku běžně zájem neprojevuje. V deseti částečně autobiografických esejích se zabývá jazykovými praktikami, jejichž prostřednictvím jsou jednotlivci zbavováni individuality a rozdělováni do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
