Píše se rok 1988. Kamarád Helmut z tehdejšího Západního Německa jezdí často do Prahy. Československo má rád, ostatně narodil se v Sokolově v půlce padesátých let a jeho rodiče, sudetští Němci, zde žili a pracovali do roku 1961, než se po opakovaných žádostech mohli vystěhovat. Důvod, proč až tak pozdě po vyhnání většiny jiných českých Němců, byl nasnadě: maminka pracovala na dráze, otec byl horník. Tedy profese, kterých bylo v republice třeba, Neměc Neněmec.
Helmut přijížděl vždy s něčím, čeho bylo v socialistickém Československu (pokud člověk nebyl součástí vekslácké, zelinářské a jiné mafie) nedostatek, za což mohlo centrální plánování a šlendrián obecně: rozdvojky do zásuvek, česnek, dámské hygienické potřeby, kakao a desítky a stovky položek dalšího zboží včetně těch notoricky dodnes vzpomínaných banánů, mandarinek a pomerančů. Když ovšem Helmut dorazil v červnu toho roku, staré volvo kombi naložené tím, čeho se v obchodech nedostávalo při jeho poslední návštěvě, Československo žilo už pár týdnů novým akutním problémem – z obchodů zmizel toaletní papír.
Na zásobovací krizi (a nespokojenost obyvatelstva) reagovaly už v únoru 1988 komunistické krajské výbory v tajné zprávě nejvyššímu stranickému vedení, v níž většina „KV KSČ upozorňuje, že na trhu chybějí ubrousky, toaletní papír, hygienické kapesníky a žárovky dovážené z Rumunské socialistické republiky, které mají i nízkou úroveň“.
Vyloženě pohroma však nastala po požáru Harmaneckých papíren na Slovensku na jaře…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
