15_tema_Magdalena01_Stransky MAGDALENA (9 LET) • Autor: Matěj Stránský

Text je součástí výběru top článků roku 2021. Při této příležitosti ho odemykáme. Pokud vás zaujal a chcete podpořit nezávislou novinařinu, budeme rádi, když se stanete naším předplatitelem.


Reklama
Reklama

O vzdělávání dětí se mluví po celou dobu pandemie. V médiích dostávají prostor rodiče, odborníci, středoškoláci i vysokoškoláci, ale nás zajímá i pohled dětí ze základních škol. Rozhodli jsme se jich zeptat na jejich den, učení a pocity. Je to jejich hlas, takže je necháváme vyprávět v první osobě, ale výpovědi jsou zkrácené a upravené redakcí. Snažili jsme se co nejvíce zachovat způsob vyjadřování dětí.

Obejmout kamarádky

Magdalena (9 let), 3. třída, Praha

Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude tak líto, když budu ráno vidět zaklapávat dveře za svými sestrami. Jenže přesně tak to teď je. U nás v Braníku chodím do třetí třídy, vlastně už nějaký čas nechodím, protože kvůli tomu viru jsem zavřená doma u počítače. Ségry, jedna je v mateřské školce a druhá je prvňačka, měly na rozdíl ode mě to štěstí a chodit dál můžou. Je to nespravedlivé a někdy se kvůli tomu pošťuchujeme.

Proč to tak je, docela chápu. S paní učitelkou i s rodiči jsme se o tom viru bavili, došlo mi, že může přeskočit na další, a to by bylo nanic, protože pak bychom byli nemocní všichni. Takže jedeme na dálku, protože když někdo kýchne doma u počítače, nic moc nehrozí, nikdo se naštěstí nenakazí.

Hodina u počítače nám začíná ve čtvrt na deset, takže ráno nemusím tolik spěchat a můžu si chvíli hrát. To bych do budoucna nechala, až zase bude jednou normální škola, tyhle pomalejší rána. S kamarádkami se teď na počítač někdy připojuji dřív, protože si chceme popovídat. Někdy si ukazujeme panenky nebo další hračky – hodně teď letí enchantimals, zvířátkové panenky – a taky řešíme naše různé věci. Dřív jsme to stačily probrat cestou do školy, vždycky jsme se sešly na místě, kterému rodiče říkají Puntík, a pak jsme šly lesem spolu, ale to teď taky nejde.

Kluci jsou stejní jako ve škole, pořád si dělají legraci. Třeba teď píšou různý nesmysly do společnýho chatu před tím, než začne on-line, a někdy i při něm. Paní učitelka na ně vždycky vyzraje a vypne jim to. Jak se učíme přes počítač, je to v něčem dobrý a v něčem špatný. Škoda je, že paní učitelka někdy nemá tolik času nám vysvětlit novou látku a procvičovat ji na dálku, ve škole si mě třeba někdy vzala stranou, když jsem něco nechápala, a probírala to se mnou tak dlouho, než jsem to pochopila. To se teď nestíhá, ale zase mám po ruce mámu a tátu a ti mi po hodině pomáhají. Nic jiného jim nezbývá.

Teda učí se se mnou víc máma, táta zpívá na koncertech, a ty teď moc nejsou, díky tomu mi pomáhá cvičit na klavír. Ještě mě teď napadá, že díky výuce přes počítač mám taky větší přehled o úkolech. Vím, kde je najdu, že jsou on-line v programech Zlatka, Matika nebo Gramar.in, je to přehlednější, než jak jsem si to dřív psala do sešitu, pak jsem se v tom někdy ztrácela. Takhle bych to chtěla mít dál. Naše paní učitelka nás moc neznámkuje, většinou se ptá, co bych si dala, tak si říkám jedničku nebo dvojku, a pak se chvíli bavíme o tom, proč. Jinak doufám, že tohle učení z domova už brzo skončí. Já si myslím, že v březnu to bude. Musí. Protože já už vážně potřebuju obejmout kamarádky.

Ve škole kameru nevypneš

Agáta (9 let), 3. třída, Praha

15_tema_Agatai02_stransky
AGÁTA (9 LET) • Autor: Matěj Stránský

Vzbudím se v sedm nebo v osm, vstanu, vyčistím si zuby, učesám se a potom si sednu za počítač a jdu se učit. Chodím do 3. C. Každý se připojíme na počítač k paní učitelce a ona nám tam říká, co se máme učit nebo jaké cvičení udělat.

Paní učitelka nás vidí přes kameru, ale můžeme si taky tu kameru vypnout nebo i mikrofon. Já ji dneska měla zapnutou, ale někdy si ji vypínám. Když jsem třeba napsala pohádku, která je hrozně legrační a paní učitelka ji četla nahlas, tak si kameru vypnu, protože se možná občas stydím. To ve škole si nevypneš kameru. Máme jednu učitelku na všechno. Je hodná, ale jediné, co se mi na ní nelíbí, je, že když někdo udělá chybu, tak si toho jakoby nevšimne. Chtěla bych, aby ty chyby řekla.

Pár spolužáků si taky udělalo takovej svůj kroužek, kde se spolu učej. Ale spíš si povídaj. Já tam ale nechodím. Já si chci spíš hrát doma s maminkou. Jsem radši doma než ve škole. Kdyby do školy chodila moje nejlepší kamarádka, tak bych si vybrala školu, ale takhle je mi líp doma. Kamarádka tam chodila první a druhou třídu, ale potom se odstěhovala do jiný školy. Doma mě to baví, ale zase celý rok bych tam být nechtěla. Baví mě výtvarka, pracovky a tělocvik, ty ale teďka nemáme. Hrozně ráda maluju a vyrábím a ráda taky cvičím. Chtěla bych dělat malířku.

Učení máme teďka kratší. Máme jen dvě nebo tři hodiny, a ne pět. Po učení se vypnu a můžeme si hrát. Hrajeme si s tátou s míčkama nebo občas dodělávám úkoly. Ze třídy kamarády nevídám, ale Olinku jo. Ta je ze školky. Anebo Esterku, nejlepší kamarádku, co chodí do jiné školy. Chodíme na návštěvu nebo ji maminka přiveze ven a my se tam potkáme. Teď v zimě bobujeme nebo se houpeme na houpačkách nebo si hrajeme na babu.

Do školy se nechodí, protože je koronavir. To je taková nemoc, která se může rozmnožovat, když půjdeš do školy. My už jsme to měli. Ze začátku to někde chytil táta. Potom jsme jeli na chatu, maminka taky onemocněla a my jsme byli furt v pohodě. Maminka musela spinkat skoro celý den, takže narozeniny jsem měla takový spací. Pak jsme byli na testech a neměli jsme to.

Teď už je nám to úplně jedno, jestli to chytneme nebo ne, protože už bychom to neměli chytnout. Ale kazí nám to ten virus, protože jsme chtěli jet na Vánoce za tetou do Austrálie, ale nemůžeme. V létě jsme chtěli jet někam na dovolenou, a taky nemůžeme. Babičku máme ve Francii a dvě babičky v Rusku. Nemůžeme je navštěvovat a ony nás taky ne. Těším se, že až to skončí, budu moct jezdit častěji k Esterce. A taky že možná pojedeme na dovolenou. Mám svůj kufřík se zajíčkem, který si vezmu s sebou.

U on-line výuky se míň mluví

Bratranci Martin (9 let), 3. třída, a Jan (10 let), 4. třída, Trmice

Martin

Škola je dobrá, protože tam jsou dobrý ty hodiny, paní učitelka je taky dobrá. Ale víc se mi líbí učit se doma. On-line výuku mám pondělí, středa a pátek a v úterý a ve čtvrtek si můžu dělat, co chci, jen u toho dělám někdy úkoly. Chybí mi trochu víc matiky, tu mám rád a jde mi. Nějaký věci se naučím i sám od sebe dřív. Mě baví víc počítat než mluvit, a u on-line výuky se míň mluví, než když je člověk ve škole, tak to je pro mě teď lepší.

Naštěstí je nás v rodině víc bratranců a sestřenic, takže si můžeme hrát. Tady bratranec Honza je můj nejlepší kamarád a jsme spolu pořád, všechno spolu děláme. Někdy si chodíme hrát za tátou do kanceláře v jeho firmě. Hrajeme si tam na podnikatele, kreslíme a vystřihujeme papírky, jako že jsou to peníze, a dáváme si úkoly a dáváme si za ty úkoly výplatu. Střídáme se, jeden je vždycky šéf a jeden je pracovník.

Na on-line výuku někdy nepřijdou všechny děti, nějaký jsou omluvený. Někdo nemá počítač, ten chodí do školy do počítačový učebny a tam dělá ty úkoly. My máme s Honzou doma úplně stejný počítače, ale výuku děláme na notebookách s kamerou. Mám teď doma hodně času na lego, velkou krabici umím složit za jeden den. Teď už mám všechny lega složený, lego Star Wars i lego City a i sadu Harryho Pottera. To dělám rád.

15_tema_bratranci01_stransky
MARTIN (9 LET), JAN (10 LET) • Autor: Matěj Stránský

Jan

Můj táta je prodejce aut, auta mě baví, až vyrostu, budu je taky prodávat a koupím si Mercedes C 63 S AMG. Máma je asistentka pedagoga v první třídě, takže přes den, když jsou naši v práci, chodím za dědou. Děda nám dětem teď v karanténě u sebe udělal dětský pokoj, mám tam i notebook, někdy dělám on-line výuku u něj, někdy doma. Pak se s dědou bavíme a pak on kouká na televizi u sebe a já se dívám v televizi u sebe v pokoji na YouTube.  U dědy nemám v televizi programy, ale strejda slíbil, že nám tam nainstaluje O2 TV. To se budeme s Martinem dívat na Simpsonovy, nejraději máme Homera. S Martinem je to bezvadný, dobře se nám spolu dělají blbosti. Děda říkal, že se bojí covidu, tak si dávám pozor, umývám si hodně ruce.

Ve škole jsou dobrý učitelé. Ty mi chybí a chybí mi i kamarád Matěj. Je to teď divný, nemůžeme si nic koupit, nemůžeme nikam. Je dobrý, že se vidíme víc v rodině, s mámou chodíme na procházky, ale chtěl bych zase chodit s ostatníma dětma na výlety.

Zkouším vlastní sestavy

Denisa (12 let), 6. třída, Hať

Úterý je asi nejnáročnější, máme docela dost hodin a úkolů. Třeba matematiku, fyziku, ve středu míváme i únikovou hru, ta je nepovinná, ale chodí na ni skoro všichni. Paní učitelka třídní nás nechá plnit různé úkoly, doplňujeme i/y nebo zájmena a číslovky, a potom jí pošleme cíl. Dostaneme tak známku zadarmo, třeba jedničku, když to zvládneme.

15_tema_Denisa02_stransky
DENISA (12 LET) • Autor: Matěj Stránský

Myslím, že on-line školou strávím více času, protože normálně jdu z vyučování domů o půl druhé, a takhle se učím do tří, někdy do půl čtvrté. Máme taky více úkolů. Když mi mezi hodinama zbyde čas, tak si nějaký udělám, do pěti je pak musíme posílat a já myslím, že je dobré, že je nemusím dělat později a udělám si je hned. Radši bych ale chodila do školy, protože bych se tam více bavila s kamarádkama. Teď jsem taky více na telefonu, protože ho pořád vidím před sebou, ve škole ho moc nevytahuju.

Nebaví mě se pořád koukat do počítače, pak mě z toho docela bolí oči a už bych chtěla na kroužky. Chodím do Ostravy na aerial hoop, závěsnou akrobacii na kruhu, a teď se nemůžu učit nové prvky. On-line lekce totiž nemáme, protože všichni doma nemají kruh. Doma toho na něm zvládám trošku méně, kdybych ho měla výš, mohla bych až úplně nahoru. (Na kruhu zavěšeném na trámu v dětském pokoji předvede perfektní akrobatické číslo – pozn. aut.) Ale je dobré, že mám aspoň něco, teď zkouším dělat vlastní sestavy a na nové cviky koukám na YouTube a občas se natočím, abych viděla, jestli se zlepšuju. Teď jsem právě byla na soutěži, ale kvůli koroně jen přes video, natáčela mě trenérka a skončila jsem šestá. Nevysílalo se to, jenom jsme posílaly to video, a to bylo trochu blbé, protože si ho porota mohla zpomalit a normálně by si některých chyb třeba nevšimli. Teď jsem měla závodit i na mistrovství České republiky, ale to se taky zrušilo.

S holkama ze třídy, co jsou i od nás z vesnice, si voláme. Byla bych radši, kdyby se to už uklidnilo, ale zase když jsem doma, tak nemusím nosit tu roušku celou dobu. Teď o víkendu jsem byla u sestřenice, ale jinak nikam moc nechodíme, jenom na hory. Nechceme, aby babi chytla covid, všichni spolu obědváme a chodí k nám každý den na kafe.

Mamča úplně všechno ví

Bratři Václav (9 let), 3. třída, a Daniel (12 let), 5. třída, Chodov

Václav

Učit se doma je lepší, aspoň můžu vidět kamarády v počítači celé, ve škole to byla samá rouška, tam jsme na sebe neviděli. Kdybychom chodili do školy, měl bych určitě i horší známky, předtím jsem měl tři dvojky a teď jsem měl o pololetí jen jednu dvojku z výtvarky. Ve škole nám půjčili notebook, taky máme s bráškou paní na doučování on-line z angličtiny, ale někdy na to doučko zapomenem. Kromě angličtiny mamča úplně všechno ví, to ostatní se učím s ní. Ona je v invalidním důchodu, tak jsme pořád spolu. Hrajeme karty, chodíme na výlety, to je fajn.

Mám ve třídě tři kámoše, ty jsem dlouho neviděl. Někdy vidím spolužáka venku na trávníku, jak si hraje, ale nejdu za ním, abych ochránil mamku. Ona má už tři roky takovou strašnou nemoc, že už nemá celé plíce, má v nich díry. Proto jsem nechodil s bráchou do školy už od září, i když ostatní děti ještě chodily, abychom mamku nenakazili. Ona už měla umřít, ale neumřela, je dobrá, moje mamka všechno ví a taky umí všechno porazit. Přál bych si, aby mamce už přišly ty peníze od úřadu, předtím jí pomáhal nejstarší brácha, ale teď v koroně skončil v práci a už nám pomáhat nemůže. Mamce řekli, že ty peníze přijdou v únoru. V lednu kvůli tomu mamka nezaplatila nájem a ten majitel nás teď vyhodil, přišel nám dopis.

Chtěl bych se přestěhovat do domu se zahradou, abychom si mohli něco pěstovat, ale na to nemáme. Tak nevím, kam půjdeme, ale mamka to vyřeší, ona umí všechno vyřešit. A mně se líbí ji ochraňovat, tak mi ani nevadí, že nikam nemůžu. Ale těším se, až to skončí, že půjdu do karate. Byli jsme s bráchou přihlášení, ale už tam pak nešlo chodit.

15_tema_bratri Vaclav a Daniel01_stransky
VÁCLAV (9 LET), DANIEL (12 LET) • Autor: Matěj Stránský

Daniel

Ve škole někdy neslyším, co paní učitelka říká, když ostatní mluví, on-line to pochopím líp, protože u toho mám klid. Ve škole všechno trvá a je to tam moc dlouhé, tady máme on-line výuku jen hodinu a půl za den a všechno stihneme udělat. Horší je teď jenom to, že když něco potřebuju od paní učitelky vysvětlit, co je lepší ukázat, tak to nejde. Je většinou doma a tam nemá tabuli, aby na ni třeba ten příklad napsala.

Chybí mi fotbal, mám tam kamarády a ty vůbec nevidím. Ale když jdu do obchodu, tak někdy potkám nějaké kamarády cestou. Líbí se mi být doma, ale bojím se té nemoci, mám strach, že umřu. Už i děti umřely, mamka to četla. A bojím se o mamku, ale o tom nechci mluvit. Do školy se těším na tělocvik a hlavně se těším na to, jak si zase s kamarádem vždycky koupíme pitíčko. Ve škole je krámek, tam můžeme jen o velké přestávce, a my jsme tam vždycky spolu šli pro pitíčko za šest korun a vypili jsme ho a povídali jsme si. A tu krabičku jsme si nechali a po škole jsme pak na ni dupli a bouchli jsme ji. To bylo nejlepší, to byla legrace.

Spolužáci mi pomáhají

Greta (10 let), 5. třída, Praha

15_tema_Greta02_stransky
GRETA (10 LET) • Autor: Matěj Stránský

V září jsem začala chodit do nový školy, ale byla jsem tam jenom chvíli a přišel zase lockdown. Sice jsem se stihla se všemi seznámit, ale ne úplně. Jednou na začátku toho lockdownu mi napsala do školního chatu Elen, se kterou sedíme ve společný čtyřlavici, jestli s ní chci dělat úkoly. Já jsem řekla, že jo. Asi čtyři hodiny jsme se pak učily spolu a mě to hrozně bavilo. Je to fakt fajn, protože jednak mám s kým si dělat úkoly a taky mám s tou třídou jiný kontakt, než jenom přes ty on-line hodiny.

Elen začala chodit na stejnou školu rok přede mnou. Říkala mi, že ví, jaký to je být někde nový. Mně přijde strašně hezký, že se někdo takhle ozve. Vím, že si takhle teď pomáhá víc spolužáků. Myslím, že kdybych přestoupila na svou minulou školu, nikdo to takhle neudělá. Ještě před začátkem školy mně řekla paní učitelka, ať jedu na výlet se svojí budoucí třídou, abych je poznala, a to bylo taky skvělý. Koupali jsme se na Slapech, moc jsem si to užila.

Většinu času mám teď hodiny na mámině počítači a Hugo, můj brácha, má mámin tablet. Občas ale Hugo potřebuje počítač, takže si to furt střídáme. Tak jsem se rozhodla, že si budu z kapesnýho šetřit na svůj. Bylo by ale hrozný, kdybych musela celej život sedět jenom před počítačem. Mám pocit, že když jsem chodila do školy, měla jsem takovou víc svěží hlavu. Teď, když si sednu ráno k počítači a jsem u něj třeba do dvanácti, jsem pak celý den víc mrzutá nebo jak to říct.

Taky mám občas problém se soustředit. Třeba dneska ráno: máma zapla rádio, Hugovi běžela nahlas hodina a všichni se překřikovali. A když ještě do toho řve Harry, můj nejmladší brácha, tak je fakt těžký vůbec něco ve sluchátkách slyšet.

Celkově mám pocit, že se teď míň naučím. Naše paní učitelka má občas problémy s připojením, asi jako skoro každej učitel, takže se jí to seká. Pak se zase věnuje těm, kterým se třeba nepodařilo připojit minule. Ve škole bylo na to osobní vysvětlování víc času.

Ale líbí se mi, že teď můžu být v pyžamu a dát si přes něj jenom svetřík, trochu se učesat a jít na hodinu. Na začátku se omluvila jedna spolužačka, že zaspala a jen na sebe něco rychle hodila. Naše paní učitelka řekla, že jí to nevadí, tak to teď dělá většina třídy, že během první hodiny snídají.

Fakt se už strašně těším, že budeme víc chodit ven, až začne škola. Protože po škole jsme volné a můžeme rovnou někam jít. Teď se musíme na všechno domlouvat, když se chceme třeba vidět s kamarádkou. I naše mámy se na to musejí domlouvat. Na jaře jsme ještě byli na chalupě, to bylo fajn. Teď jsme doma a skoro vůbec nechodíme ven.

Ale teda netěším se na jídelnu! Teď v lockdownu máma vaří skvěle, babička vaří skvěle, táta taky docela dobře. A ve školní jídelně mi to fakt nechutná.

Když někdo nestíhá, zpomalíme

Toník (9 let), 4. třída, Horní Suchá

15_tema_Tonik03_stransky
Toník (9 let) • Autor: Matěj Stránský

Počítač si ráno musíš zapnout dopředu, protože nikdy nevíš, jestli na tebe nevyskočí nějaká instalace nebo aktualizace, to je u nás celkem problém. Dneska jsem se připojil 8.55, o pět minut dřív. Občas se to seká, ze začátku se stávalo, že někdo viděl jedno cvičení a my jsme už byli v půlce dalšího. Naše učitelka se vždycky zeptá, jestli všichni stíhají, a pokud by někdo nestíhal, tak prostě zpomalíme. Snaží se nám to co nejvíce přizpůsobit, abychom se něco naučili a neopakovali furt jen jedno cvičení. Dneska jsme měli češtinu a matiku. S kámošema jsme v matice hodně rychlí, a když máme velké cvičení hotové o pět minut dříve, píšeme si, co kdo dělal o víkendu a tak.

S klukama ze třídy a jedním kamarádem z Brna teď hrajeme videohry, Fortnite nebo Minecraft. U toho si voláme a kecáme, protože kdybychom si měli furt psát, tak bychom si moc nezahráli. Domluvíme se, já do hovoru pozvu ostatní, a když děláme stejnou „challenge“, stejný úkol, nasdílíme si obrazovku a radíme si, to se dělá hodně často. Kámoši už mi trochu chybí, ale zase že bych nutně potřeboval, aby ke mně někdo chodil každý den, to úplně ne, ale trochu jo.

Odpoledne jsem na zahradě, už delší dobu dělám takový kopeček ze sněhu a zalívám ho vodou. Udělal jsem tam stupínek, už tam jdou nachystat boby, je to takový malinký svah, jako na horách. Víťa chce jenom hrát fotbal, tak s náma chodí hrát taťka, máme asi metr a půl velké branky. Nebo jezdíme s monster truckem na ovládání, je hodně rychlý, to jsem testoval, když ho Víťa řídil, ani jsem ho nemohl doběhnout.

Úkoly si dělám později s mamkou, třeba z češtiny, protože většinou nechápu zadání, tak se jdu zeptat, ale jinak třeba matiku dělám sám. Trochu problém má mamka s tím, že v pátek nemáme on-line výuku. Míváme více cvičení a v učebnici je to jinak napsáno, tak mi to vysvětlí. Myslím, že už by nás aspoň na měsíc mohli poslat do školy, protože mě pořád nebaví jenom sedět u počítače. Vysvědčení jsme teď měli jen v bakalářích, potom nám ho dají ve škole. Mám samé jedničky od první třídy. Normálně za vysvědčení zajdu na koktejl, který je teď zavřený, tak mi mamka koupila nutellu.

Nikoho nevidím

Filip (10 let), 4. třída, Bára (7 let), 2. třída, Javorník

FILIP

Pamatuju si obličeje spolužáků. Ale už jsem je dlouho neviděl. Paní učitelka nám každé ráno pošle e-mail, co máme dělat. Vytisknu si to a udělám. Žádné video ale nemáme. Jenom paní učitelka na angličtině posílá videa. To je nejlepší hodina. Ale ani tam ji nevidím. Povídá a vysvětluje, ve videu jsou vidět třeba sešity, ale paní učitelka se nám neukáže. Školu většinou stihnu do deseti hodin, jen když mám angličtinu, tak se třeba učím až do oběda. Když paní učitelka chce, tak jí pošleme výsledky příkladů. Ale za správný vyřešení nedostáváme bonbony jako ve škole. Trochu Barče závidím, že může do školy…

15_tema_Filip a Bara01_stransky
Filip (10 let), 4. třída, Bára (7 let) • Autor: Matěj Stránský

BÁRA

Já jsem ráda, že vidím paní učitelku. A kamarády. Nosit roušku mi vadí. Ale už jsem si na to zvykla. Paní učitelka mi hned něco vysvětlí, když nevím. Máma třeba něco nechápe. Ale paní učitelka to chápe.

F: Když nebyl koronavirus, chodil jsem na sportovky a myslivečák.

B: Já na keramiku, zpívání a piáno. To teď není, nic.

F: A taky mi chybí, že každý rok jsme měli sportovní soutěže a ráno jsme vždycky chodili na vybiku, abysme ji trénovali. Já jsem na soutěže vždycky jezdil, jsem ve vybice nejlepší z prvního stupně. Počítač normálně nepoužívám, mamka mi tam nedovolila jednu počítačovou hru. A do školy ho ani nepotřebuju, jenom si tisknu úkoly. Spíš když to stihnu, tak jdu ráno ven a odpoledne taky. Vždycky jedu vedle do vesnice za dědou do kravína nebo něco vyrábím. A hodně jezdím na kole. Jeden můj kamarád je z Javorníku, ale teď k němu taky nemůžu, protože mají miminko, vlastně dvě miminka, dvojčátka. V létě ale snad už budeme hrát fotbal. Možná ale budou prázdniny kratší, jenom měsíc.

B: Já bych chtěla, aby byly dva měsíce, ne jeden. Abysme mohli jet na tábor.

F: Tábor bude. Našli jsme to s mámou na internetu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte