Gorbačov, Sontag, Stone. Co si nenechat ujít v Ji.hlavě

Shakespearovsko-technologickou otázku řešily loni kvůli pandemii všechny světové filmové přehlídky včetně těch největších českých – v Karlových Varech a Jihlavě. Být, či nebýt – on-line. Zatímco organizátoři prvního se rozhodli udržet tradici být s diváky fyzicky na jednom místě a posunuli 55. ročník na konec letošního srpna, organizátoři druhého zvolili digitální edici. A stejně jako Berlinale či berlínský Dok.fest doufali, že to vyjde a rok 2020 bude jen anomálií, kterou je třeba přečkat a po níž se bude možné se vrátit do normálních kolejí. Po roční pauze nebo existenci on-line se však ukazuje, že ne vše musí být pouze covidové provizorium.

Mnohé z toho lze využít při transformaci festivalů, která souvisí s proměnou filmové branže, technologií i diváckých návyků. I proto se nyní konají Ji.hlavy dvě. Pětadvacátý ročník tradičně poslední říjnový týden v kinech na Vysočině s diváky a pak přehlídka pokračuje do poloviny listopadu on-line. Stejně jako Karlovy Vary tak letošní přehlídka přijala novou roli. Kromě filmů nabídne i jakousi laboratoř, která otestuje, jak mohou festivaly v budoucnu fungovat a k čemu vlastně jsou či mohou být.

Opona z pandemie

Jeden obraz z dějin filmových festivalů znají nejspíš i ti, kteří je jinak příliš nesledují. Odehrál se v roce 1968 na „zrušeném“ festivalu v Cannes a shodou okolností v něm figuruje i režisér, který v roce 2018 natočil pro jihlavský festival znělku – Jean-Luc Godard. Spolu s dalšími režiséry Françoisem Truffautem a Carlosem Saurou a s herečkou Geraldine Chaplin se pověsili na oponu během promítání Saurova snímku Peppermint frappé.

Oficiálně na podporu studentů revoltujících v Paříži během léta 1968 proti vládní politice. Provokativní gesto však mělo ještě další pozadí než barikády ve francouzské metropoli. Do mediálně věčného a vděčného obrazu se vešla i krize, kterou festivaly v té době procházely. Už několik let jejich kritici volali po radikálnější změně ve výběru filmů, která by sebrala program z rukou producentů a dala je více do rukou tvůrců či kurátorů. Podmínky by nediktoval obchod nebo národní či diplomatické zájmy, ale umělecká kritéria.

Historická anekdota má přiblížit jeden fakt. Jakkoli se festivaly mohou zdát statické a jasně čitelné, ve druhé polovině 20. století prošly řadou turbulencí, které změnily, jak vypadají a fungují, jak vybírají filmy a jaké mají postavení ve společnosti i průmyslu. Letos ani loni se sice nikdo na opony nevěšel, ale kvůli pandemii festivaly vstoupily do další éry. Kartami nezamíchala politika ani emancipační snahy filmových autorů, ale nečekaný vnější faktor. V momentě, kdy pandemie film na festivalech odstrčila z pomyslného centra, nabídla zároveň silnou pozici, jak pokračovat v proměně festivalu v myšlenkový a sociální hub přesahující svět kinematografie.

K tomu má Ji.hlava dobře nakročeno už programovým zaměřením. Loni vyhrál soutěž českých dokumentů debut Jindřicha Andrše o horníkovi, který se rekvalifikuje na ajťáka, a obecněji o nejistém trhu práce právě v době, kdy byl pro mnoho lidí enormně nejistý. Letos vítěz vzejde ze směsice filmů, v nichž dominují čtyři témata: jiná etnická zkušenost v propojeném světě (Bratrství,Jednotřídka,Al Amari, dočasný pobyt), historická paměť a tuzemské dějiny (Jak jsem se stala partyzánkou,Lidi krve,Očitý svědek), současná politika (Očista,Hlasy pro prezidenta) a osobní introspekce (Síla,Milý tati,Let viny). K tomu Animot z trendu filmů o zvířecím prožívání světa a dva experimentálně laděné filmy Náš očistec o Jakubu Demlovi a Přípravy k filmu T. o konci světa. Výběr – a nejen v české soutěži – tak i letos odráží dlouhodobou snahu jihlavského festivalu profilovat se jako akce, kde to filmem nekončí, ale začíná.

Nové publikum

„Diváci jedou do Ji.hlavy identifikovat se s problémy světa,“ říká festivalový producent a dramaturg Jakub Felcman. „Ji.hlava dokázala zachytit proměnu zpravodajství a propad médií po roce 2005 a samu sebe prezentuje jako veřejnoprávní médium, které dává prostor politickým nebo společenským dokumentům, jež jsou autorské, ale zároveň chtějí podat novinářskou zprávu,“ dodává. Pro sociálně vnímavé, až angažované publikum organizátoři vybírají témata „ve vzduchu“ v každém konkrétním roce.

Esem v rukávu se v tomto ohledu ukazuje letos Inspirační fórum, doprovodný program přístupný dokonce bez festivalové akreditace, kde odborníci debatují o současných problémech. Letos jako by mu Ji.hlava věnovala – a nejspíš ne náhodou – dvojnásobnou péči. Tématy jsou duševní zdraví, nerovnost, digitální technologie a spravedlivější svět nebo Česko po volbách. Mezi hosty figuruje psychiatr Bruce D. Perry, který napsal společně s Oprah Winfrey knihu o traumatu. Nebo ikona genderových studií Judith Butler, která „ukáže, jak uvažuje o budoucím světě a co pro naši budoucnost znamená péče a jak o ní přemýšlet“.

Právě kreativní práce s diváky bude v budoucnu rozlišovat úspěšné festivaly od těch méně úspěšných. A Ji.hlava si své specifické publikum pěstuje dlouhodobě. „Minulý rok jsme objevili zcela nové publikum,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka a dodává, že šlo hlavně o lidi 46+, kteří na festival nejezdí, ale filmy jim doporučovali mladí diváci coby rodičům nebo i prarodičům. Toto nově objevené publikum nechce Ji.hlava pustit, proto se bude festival konat fyzicky ve městě i on-line. Buduje tak platformu a divácké návyky nejen pro případ, kdyby se situace opakovala a festival se znovu musel konat virtuálně. Po šestidenní akci ve městě si diváci budou moci koupit na čtrnáct dní přístup ke stovce vybraných filmů ve virtuální videotéce.

Část publika – filmoví profesionálové – už on-line zůstane, ať se bude situace vyvíjet jakkoli. Uplynulý rok a půl ukázal, že není problém, aby se řada akcí pro průmysl přesunula on-line. Věčně vytížení nákupčí nebo distributoři tomu dávají přednost. Mohou filmy sledovat před festivalem, během něj a po něm, aniž by na něj museli jezdit. On-line se budou nadále pořádat i trhy nebo prezentace rozpracovaných projektů. Karlovy Vary takhle ještě před začátkem představily nové filmy na platformě KVIFF Eastern Promises. Festivaly i fyzicky zeštíhlí, budou méně nákladné a v neposlední řadě se budou moci chlubit, že dělají něco pro životní prostředí, když desítky a stovky lidí necestují.

Z ghetta k divákům

Ji.hlava se každopádně snaží ze své on-line zkušenosti vytěžit, co to jde. Pochvaluje si demokratizaci sledování filmů, kdy se k nim mohli dostat i ti, pro něž by to jinak bylo kvůli péči o děti nebo nákladům spojeným s pobytem složité. On-line vypíchl i jeden fakt, před kterým festivaloví organizátoři zavírali oči už nějakou dobu. V momentě, kdy je obrovské množství titulů čím dál dostupnější přes digitální platformy, kde si je obeznámený a zvídavý divák může najít během roku, filmy samy přestávají být tím hlavním, proč diváci na festivaly jezdí. Nebo proč budou ochotni jezdit v budoucnu.

Pandemie na jednu stranu potvrdila důležitost konkrétního místa konání pro festivaly. Přidala zároveň do slovníku organizátorů slovo, které nově definuje jejich funkci – navíc. Co nabízejí navíc publiku, ale i tvůrcům. Festivaly po desetiletí působily jako instituce, které prostě mají místo na kulturní mapě. Otřesení jejich dosavadními existenčními jistotami ukázalo, že to tak není a že musí hledat nový vztah nejen k divákovi, ale třeba i k distribuci filmů, jež si berou do své péče.

Řada festivalů včetně Sundance nově během pandemie rozšířila své působení o streamovací služby. Pod rozpoznatelnou značkou dostává filmy z „festivalového ghetta“ k co největšímu počtu diváků. Svou on-line platformu měly letos i Karlovy Vary. Na kanále KVIFF.TV nabízely vlastní obsah z festivalu a výběr několika filmů. Ji.hlava bude i letos vysílat živý stream. Díky paprskovitému prorůstání do různých stran v tuzemské audiovizi a partnerství s platformou Dafilms, která uvádí dokumentární filmy on-line, má navíc náskok, co se právě distribuce týče.

A díky této existující infrastruktuře mohl festival dostat své filmy už loni snáze k publiku. Letos na ní byly zdarma k vidění již před festivalem snímky ze sekce Krátká radost. Diváci mohli hlasovat o vítězi, jemuž festival pomůže s on-line distribucí. Ji.hlava už také nějakou dobu dostává filmy do kina díky dokumentárním pondělkům v pražském Světozoru. Divácký zásah rozšiřuje i mezinárodní projekt KineDok, který funguje pod záštitou partnerského Institutu dokumentárního filmu a do něhož se může zapojit kdokoli, kdo má zajímavé místo k promítání.

Festivaly na sebe berou ještě aktivněji roli kurátora, který v nepřeberném množství obsahu nabízí publiku záruku výběru. Zdá se, že festivaly mají díky své povaze události větší potenciál adaptovat se na změnu, kterou přinesla pandemie, a na proměnu trhu, kdy většina filmů – včetně těch promítnutých na festivalech – směřuje na streamovací služby. Jen málo z nich se dostane do kin a ještě méně k velkému počtu diváků. U dokumentů to platí dvojnásob.

„Ukazuje se, že dokumenty mají v současnosti ještě užší divácký profil než před pandemií. Je tak dost možné, že uvedení dokumentu na festivalu do značné míry vyčerpává jeho distribuční potenciál,“ říká Vít Schmarc z distribuční společnosti Artcam, která v Ji.hlavě uvádí filmy Gorbačov. Ráj a Síla. Zároveň věří, že některým může dát festival publicitu a udělat z nich téma.

Platí tak dvojnásob to, že festivaly by neměly naplňovat programová okna a sekce a udržovat samy sebe při životě, ale kreativně zviditelňovat to, co je jinak neviditelné. „Festivaly pandemie podnítila k větší otevřenosti směrem k digitálu i distributorům,“ uzavírá Schmarc, „vnímám tak mnohem větší vůli ke spolupráci a větší odvahu ve vystavování filmů.“

Co si nenechat ujít v Ji.hlavě

Gorbačov. Ráj (Vitalij Manskij)

Michail Gorbačov býval na konci osmdesátých let nejslavnější člověk na světě. Politická celebrita, která změnila tok dějin. Teď devadesátiletý muž a „poslední socialista“ dožívá v izolaci v luxusním domě za Moskvou, který mu daroval stát. Nejvíc mu chybí jeho žena Raisa. Pozoruhodný portrét legendy i toho, že všechno pomíjí.

Bratrství (Francesco Montagner)

Jeden z největších letošních úspěchů české kinematografie, kterého si nikdo vlastně jako by ani nevšiml. Italský absolvent FAMU usazený v Praze sledoval několik let trojici bosenských bratrů, z nichž se každý po uvěznění svého nábožensky radikálního otce kvůli účasti v syrské válce a terorismu snaží najít vlastní cestu k dospělosti a identitě. Montagner za antropologicky citlivý snímek získal Zlatého leoparda v soutěži debutů a druhých filmů na festivalu v Locarnu.

Kráva (Andrea Arnold)

Britská režisérka Andrea Arnold se proslavila drásavými sociálními dramaty ze současné Británie. Ve snímku Kráva svoji pozornost stočila z lidí na krávu Lumu, jejíž krutý život na britské mléčné farmě, kde jen rodí telata a produkuje mléko, zachycovala několik let. Film patří do stále sílícího proudu snímků, které se věnují myšlení a cítění zvířat a ukazují je jako svébytné živé tvory, nikoli jako předměty nebo stroje, které s krutou samozřejmostí a bez uvědomování si etických rozměrů vlastního konání lidé zneužívají pro své vlastní potřeby.

Retrospektiva Susan Sontag

Šedivý proud vlasů na čele v havraní černi. Americká spisovatelka, publicistka, teoretička fotografie, režisérka, obhájkyně lidských práv a ženské emancipace Susan Sontag byla okamžitě rozpoznatelná. Stejně okamžitě rozpoznatelné bylo její myšlení. Její text Poznámky o fenoménu camp z roku 1964 je dodnes citovaný jako stěžejní práce o popkultuře. V českém překladu vyšly její esejistické knihy O fotografii, Ve znamení Saturna či S bolestí druhých před očima. Sekce „Susan Sontag: Filmování je výsada“ ji představí jako režisérku.

1970 (Tomasz Wolski)

Polský režisér rekonstruuje pomocí loutek a archivních záznamů události z prosince 1970, kdy v komunistickém Polsku lidé protestovali a stávkovali kvůli zdražení masa a základních surovin. Reakce vedení byla tvrdá. Ústřední linku tvoří záznamy telefonických hovorů vládnoucí garnitury na pomezí absurdního dramatu a černé grotesky.

Master Class s Oliverem Stonem

Četa,Narozen 4. července,JFK,Takoví normální zabijáci,Nixon… Americký režisér Oliver Stone má na svém kontě na jednu stranu Oscara za Půlnoční expres a chválu vietnamských veteránů, na druhou jej kritici viní z šíření konspiračních teorií a překrucování historické reality. Možná i na to se dostane na jeho master class. Bude mluvit mimo jiné o snímku JFK Revisited o vraždě prezidenta Kennedyho, který uvedl letošní festival v Cannes.