51A_foto Milan Jaroš
Olmo Omerzu

Pandemie vypukla během natáčení vašeho nejnovějšího filmu Atlas ptáků, který právě teď vstoupil do kin. Natáčení stojí spoustu peněz, přepadla vás úzkost, že o ně přijdete?

No samozřejmě. S rozpočtem jsme vůbec nebyli připraveni na pandemii. Navíc pro mě jako režiséra bylo důležité, aby mezi herci během natáčení fungovala ideální atmosféra – a najednou do toho přišla vynucená pauza, o které nebylo jasné, kdy skončí. Obrovskou překážkou také bylo, že film natáčeli velmi známí herci, takže byli všichni zabukovaní až na rok dopředu. Nikdo nejdřív nechtěl kvůli pandemii rušit nebo odkládat termíny, všichni doufali, že to třeba zase zítra povolí.

Ale pak se to táhlo několik měsíců.

Jako filmaři jsme dostali po dvou měsících výjimku. Museli jsme se neustále pohybovat v rouškách, což při natáčení kontaktního filmu, kde na sebe herci hodně reagují, dost ztěžovalo situaci. Ale naštěstí už jsme byli rozehraní z těch tří týdnů před pandemií. Víc jsem se bál, aby do natáčení hercům nevlezl nějaký jiný projekt, který by je odpojil od našeho snažení. A to se nestalo.

Atlas ptáků vůbec pronásledují zvláštní náhody. Začíná záběry z války v Afghánistánu, která skončila těsně před jeho premiérou. Překvapilo vás tohle načasování?

Film měl premiéru na karlovarském festivalu. Pár dní před jeho zahájením se začali Američané z Afghánistánu stahovat, zrovna když jsem na technické projekci v Praze kontroloval kopii, kterou jsme posílali do Varů. Zajímá mě, jak bude film fungovat teď, když příběh dostal nový rozměr. Jedna z jeho linií vychází z faktu, že ke zneužívání důvěry žen na internetu se masově používala historka, že člověk, s nímž navázala kontakt, je voják v Afghánistánu. Takže si nemohli volat a jenom si psali zprávy. V něčem je to takový sto let starý příběh: žena čeká na muže, který je ve válce, posílá jí pravidelně dopisy a tím se její láska k němu prohlubuje, protože se může neustále vracet k jeho textům. Stejně to funguje i dnes, kdy jsou jejich vzkazy uvězněné v moderní technologii a kdy na druhé straně může být někdo úplně jiný, než za koho se vydává. Takže nevím, jaká nová historka se bude muset vymyslet teď, když vojáci z Afghánistánu odjeli.

Atlas ptáků je váš čtvrtý celovečerní film, ale širší divácká obec vás možná zaregistruje vůbec poprvé, protože v něm hraje populární Miroslav Donutil. Natáčení s vámi si pochvaloval, protože jste podle něj vášnivě debatovali o jeho postavě. Jak jste tedy upravili jeho roli bohatého podnikatele, jehož firmě najednou hrozí krach?

Bavila mě zápletka, že jeho účetní se do někoho zamiluje – což způsobí pád, který si něčím i zaslouží. Jsem ale úplně jiná generace, čili je těžké napojovat se na takovou patriarchální postavu, kterou je, a na její život, který je vám úplně cizí. Uměl jsem se napojit na pocit ztráty kontroly, kdy si člověk dlouho buduje svůj svět, věří v něj, nastavuje si jeho pravidla, chce ho mít pevně v rukou a najednou se mu to začne sypat. A v tom momentu jsme se s Mirkem začali o jeho postavě bavit. Nebyl to ale konfliktní dialog. On na rozdíl ode mě zná různé šéfy firem, tenhle druh lidí a jejich prostředí. Já to spíš jen tuším – a bál jsem se, abych třeba nezačal opakovat nějaké své představy z amerických filmů, které mám rád. A když mně Mirek o těch lidech vyprávěl, získal jsem jistotu, že do filmu dostaneme pravdivost.

Postava Miroslava Donutila každopádně není zrovna dvakrát sympatická.

To byl pro mě možná vůbec největší úkol. Chtěl jsem, aby se divák s jeho postavou neztotožňoval a nefandil jí, jako to bylo třeba ve filmu Clinta Eastwooda Gran Torino. Nechtěl jsem vyvolat takový ten romantický obdiv k odcházejícímu starému světu, se kterým se divák snadno ztotožní. Naopak mým cílem bylo, aby byl film odtažitější a fungoval na fascinujícím kontrastu dvou postav, kde jedna je pragmatická a věří jen v peníze, zatímco druhá je až naivně plná lásky. Divák se pak empaticky identifikuje i s někým, kdo mu není sympatický a s kým nesouhlasí, ale chápe jeho osud a principy, za kterými si po celý život stál.

I_obalka
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

I_obalka
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 44 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jan H. Vitvar

redaktor, Kultura

Jan H. Vitvar
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1751

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte