My jsme vás varovali

Text je součástí výběru top článků roku 2021. Při této příležitosti ho odemykáme. Pokud vás zaujal a chcete podpořit nezávislou novinařinu, budeme rádi, když se stanete naším předplatitelem.

Znalci Barmy varovali, že ve Spojených státech se může odehrát něco podobného.

Když jsem v roce 2018 psal o působení Facebooku v Barmě, líčil jsem lůzu pronásledující lidi na ulicích, projevy divokého nepřátelství vůči jedné etnické a náboženské menšině, útoky proti novinářům (z nichž někteří byli označováni za teroristy) – a všechny zmíněné jevy bylo možné vysledovat zpět k nenávistným informacím, jež se bez jakýchkoli zábran šířily sociálními sítěmi. Už v tu dobu se mi zároveň jeden zaměstnanec Facebooku, jeden americký diplomat a několik dalších lidí obeznámených s Barmou svěřili se svými obavami, že k podobným událostem může dojít i ve Spojených státech.

Tam ovšem podobné obavy sdílel málokdo. Vazba mezi lhaním na sociálních sítích a reálným násilím byla přitom zjevná nejen v Barmě, ale také v Indii, na Srí Lance i jinde, vždy v místech, kde se s přispěním amerických technologických platforem, a Facebooku především, šířily nebezpečné konspirační teorie a lidé tam byli zavaleni propagandou. Ve všech těchto zemích také aktivisté a představitelé občanské společnosti bili na poplach.

Znalci Barmy varovali, že ve Spojených státech se může odehrát něco podobného.

Na jejich varování nicméně téměř nikdo nedbal. Špičkoví manažeři firem se soustředili na překotný růst a snažili se především nepodráždit vlády zemí kontrolující přístup na rychle rostoucí trhy. Z perspektivy amerických vládních kruhů se pak hrozba vždy vyskytovala „někde jinde“, pokaždé byla vzdálená, cizí.

Negramotní

Nyní, po nepokojích ve Washingtonu, se zjevně mnoho Američanů nachází ve stavu nevěřícného šoku a snaží se pochopit, co se vlastně stalo. Vina se svaluje na kdeco a kdekoho. Není to přitom ani poprvé, kdy na domácí, americké půdě došlo ke scénám, jejichž původ lze vystopovat v extrémní rétorice a dezinformacích šířících se na běžně užívaných platformách. A pokud je někdo děním na Kapitolu opravdu zaskočen, naprosto ignoroval, co se s přispěním amerických sociálních médií již léta odehrávalo v zahraničí.

K děsivým scénám došlo třeba v indické vesnici Rainpádá, kde dav ubil místního muže k smrti poté, co se na platformě WhatsApp, vlastněné Facebookem, rozšířily falešné zprávy o údajném únosu, nebo na ulicích města Mandalaj v Barmě, jež zachvátilo v roce 2014 násilí po vymyšleném obvinění ze znásilnění, šířeném na Facebooku tamním vlivným radikálním mnichem.

Když už se technologické společnosti – často neochotně – přihlásily k problémům, jež pomohly v zahraničí samy vytvořit, odkazovaly obvykle k „mediální gramotnosti“. Pro Silicon Valley to byl zdvořilý způsob, jak říct, že uživatelé v příslušných zemích jsou na internetu příliš krátce a jsou příliš naivní na to, aby dokázali rozeznat pravdu od lži. Že je možné je příliš snadno podvést s pomocí fotografií nahrubo upravených ve Photoshopu nebo manipulovaným videem. Ačkoli není pochyb, že i tohle sehrálo svou roli, neutuchající důraz na „digitální gramotnost“ namísto důkladné analýzy role samotných produktů technologických společností hraničil s opovrhováním lidmi jako manipulovatelnými hlupáky. Mělo se podle všeho za to, že v samotných Spojených státech jsou uživatelé s internetem dávno obeznámeni, dobře se vyznají v jazyce sociálních médií, a rozeznají tudíž skutečnost od fikce, realitu od iluzí. To vše stálo na nevyřčené a v konečném důsledku pomýlené víře v americkou výjimečnost, přesvědčení, že v Americe se nic takového nemůže stát. Až se to nakonec stalo.

Když si povstalci předminulou středu razili cestu po schodech budovy Kongresu, byl mezi nimi a útočníky na motorkách vyzbrojenými v ulicích Mandalaje kovovými tyčemi nebo rabujícími bandami vypalujícími obchody muslimů na Srí Lance skutečně rozdíl. Tihle lidé byli zavinuti do amerických vlajek, na sobě měli mikiny s antisemitskými nápisy a na ramenou zvířecí kožešiny. Mnozí se hlásili ke zcela nepodloženému tvrzení, že volby, v nichž spravedlivě a přesvědčivě zvítězil Joe Biden, jsou podvod a že skutečným vítězem je Donald Trump. Další byli oddanými stoupenci konspirační teorie QAnon.

Tyto dezinformace a s nimi spojené plány na násilnou odplatu podobně jako v již zmíněných zemích silně rezonovaly na platformách sociálních médií, která jejich šíření nijak zvlášť nebránila. Výsledné násilnosti i lidské oběti byly nechutné a zároveň nepříjemně povědomé – stejně jako reakce technologických společností.

Ty přijaly významnější opatření teprve po útoku na Kapitol. Facebook a Twitter zablokovaly Trumpovy účty na svých sítích a řada dalších je následovala. Firmy si také došláply na spoustu dalších účtů, z nichž se až do té chvíle mohly šířit dezinformace a nenávist úplně bez omezení.

Jak je dobrým zvykem

Tyto opožděné a vynucené reakce kopírují postup dobře známý pozorovatelům ze zahraničí. Firmy obvykle narychlo odstoupí z pozic, jež doposud zásadně hájily (nemožnost zakázat Trumpa), a zároveň i nadále popírají jakékoli pochybení a odmítají, že existují důvody k dalším obavám. Postup doplňují nápravné kroky, jež měly být však provedeny už dávno (v tomto případě odstranění obsahu zmiňujícího „ukradené volby“ teprve 70 dní po jejich konání). Následuje opatrná omluva a slib, že příště už bude vše lepší, vyšperkovaný kvůli veřejnému obrazu komunikací s nějakou místní nevládní organizací nebo skupinou zastupující občanskou společnost. Ve výjimečných případech dojde i na jistou míru sebemrskačství. V Barmě a na Srí Lance najal Facebook korporátní poradce specializované na sociální odpovědnost firem, aby zpracovali zprávy o nedostatcích fungování společnosti v těchto zemích, ty pak ale jenom v podstatě zopakovaly to, co již bylo veřejně známo.

Facebook narychlo smazal účet nejvyššího barmského vojenského velitele až poté, co se dozvěděl, že firma bude jmenovitě zmíněna ve zdrcující zprávě OSN. Ta dospěla k závěru, že barmská armáda při potlačení menšiny muslimských Rohingů jednala s „úmyslem páchat genocidu“. Dalšího veřejného zostuzení pak bylo zapotřebí k tomu, aby Facebook konečně začal sdílet data s mezinárodními vyšetřovateli. Propagandistická složka barmské armády (i další její složky) přitom smí na Facebooku provozovat své účty dodnes.

Mnohé z nejvýraznějších a nejrozhořčenějších tváří americké pravice se předminulý víkend přesunuly na Parler, tedy sociální síť oblíbenou mezi konzervativci a radikální pravicí.  Apple, Google a Amazon následně Parler ihned vyloučily ze svých serverů a tím fakticky celou službu vypověděly z internetu. John Matze, generální ředitel Parleru, se pokusil vyhlídky své firmy zachránit návrhem, aby obsah příspěvků v aplikaci moderovali dobrovolníci. Nápad, aby neplacení pracovníci rozhodovali o tom, jaký obsah je potenciálně nebezpečný, a měl by být tudíž odstraněn, byl pak v debatě na sociálních sítích okamžitě tvrdě kritizován. Právě tak ale Facebook roky postupoval v Barmě: spoléhal se na ad hoc vybranou skupinu dobrovolníků, kteří označovali závadné příspěvky a předávali je k řešení zaměstnancům Facebooku. Když výkonní manažeři Facebooku v roce 2018 Barmu navštívili, museli si aktivisté z tamní občanské společnosti dokonce nejdříve sami koupit autobusovou jízdenku do Rangúnu, pokud se chtěli jednání o tématech spjatých s platformou zúčastnit. Firma nakonec, podle jedné zasvěcené osoby, přece jenom ustoupila a peníze za jízdenku jim proplatila.

Nečekejte zázraky

Pokud nyní Američané očekávají, že kvůli aktuálním událostem ve Washingtonu budou ve firmách padat hlavy, měl by pohled do zahraničí jejich očekávání mírnit.  Zničující a průkazná série článků v deníku The Wall Street Journal odhalila, že Ánkhí Dás, vysoce postavená manažerka Facebooku v Indii, ve snaze chránit obchodní zájmy Facebooku v zemi porušovala ve vztahu k příspěvkům politika vládní strany vlastní firemní pravidla bránící nenávisti na síti. Dás také v osobních příspěvcích na síti podporovala premiéra Nárendru Módího, vypjatého hinduistického nacionalistu, a potvrdila tak široce rozšířená podezření ohledně jejích vlastních politických preferencí. Manažerka odstoupila, teprve když se ocitla pod stoupajícím tlakem veřejnosti. I před touto epizodou byla reputace Facebooku v Indii tak mizerná, že firma raději odstranila svůj název ze dveří kanceláří v Dillí. Podobné opatření mají nyní provést také zaměstnanci Facebooku v USA.

Facebook začal jednat, teprve když měl být zmíněn ve zprávě OSN ve spojení s genocidou.

Helen Lewis z časopisu The Atlantic vloni psala o obtížích, kterým zbytek světa čelí kvůli tomu, že velké množství pravidel internetu utváří malá skupinka technologických manažerů v Silicon Valley. Moc těchto jedinců nad globálním děním je ohromující. A důsledkem toho je, že ti z nás, kteří žijí mimo Spojené státy, musí při správě technologií čekat na rozhodnutí, která tam padnou.

Pokud ale chceme zvažovat, jaká opatření teď technologické firmy chystají a čemu společnost nakonec mohou vystavit, bude lepší hledět opačným směrem, tedy za hranice USA. Podle tamních zkušeností můžeme očekávat, že změny pravděpodobně přijdou po malých krůčcích, bez velké transparentnosti a jasného vysvětlení.

„Američané se stále drží představy, že USA jsou něčím výjimečné, události ve Washingtonu přitom nebyly nijak překvapivé,“ řekla mi po útoku na Kapitol Htaike Htaike Aung, ředitelka nevládní organizace, která léta lobbovala za tvrdší postup Facebooku proti šíření nenávisti. „Podobné scénáře jsme viděli v řadě zemí po celém světě. Radikální rétorika a lži, zvláště pokud přicházejí z mocenských center, mohou napáchat závažné společenské škody.“

„Barma byla ukázkovým příkladem,“ pokračovala. „Snažili jsme se vás varovat.“.

© 2021 The Atlantic Media Co., as first published in The Atlantic magazine or on theatlantic.com (as applicable).

All rights reserved. Distributed by Tribune Content Agency.