36A_foto Milan Bureš
„Za to, že se teď tolik zajímám o dění okolo, můžou vlastně tiskovky, na kterých ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vyhlašoval a rušil protiepidemická opatření.“ (Anna Chocholatá) • Autor: Milan Bureš

Poslední rok a čtvrt se většinou učili o samotě ve svých pokojích, spolužáky neviděli buď vůbec, nebo jen přes obrazovku počítače a o tom, jak bude vypadat jejich maturita, debatovali vládní představitelé ještě měsíc před jejím konáním. Nejmladší generace má za sebou kolektivní poznání vratkosti světa a s ním teď jde poprvé k volebním urnám. Nakolik se pandemická zkušenost propíše do volební účasti a preferencí zdejších nejmladších občanů, začíná být tři měsíce před volbami jasnější. Chuť využít svůj hlas a spolurozhodnout má v tuto chvíli podle výzkumů přibližně 60 procent mladých lidí, což je o deset procent více než před čtyřmi lety. Má to ale háček. Kromě toho, že česká mládež hlásí obecně velkou skepsi, že by ve společnosti mohla něco změnit (64 procent podle průzkumu Člověka v tísni), navíc ještě zhruba třetina zdejších prvovoličů v průzkumech přiznává, že není schopna si ze současné nabídky stran a hnutí vybrat. Takže otázka, komu nakonec připadnou hlasy zdejších přibližně 300 tisíc nejmladších voličů, zajímá kromě politických stratégů i běžné konzumenty české demokracie.

Být více slyšet

Anna Chocholatá (18) dokáže svoji proměnu v „člověka politického“ datovat přesně. Došlo k ní loni v polovině března, kdy Babišova vláda vyhlásila přísná protipandemická opatření a Anna a rodiče předčasně v chvatu prchali z lyžařského výletu do rakouských Alp, aby ještě stihli bez problémů překročit hranici k domovu. „Najednou mi došlo, jak je stát mocný a jak může ovlivnit můj život,“ říká Anna. „Takže za to, že se teď tolik zajímám o dění okolo, můžou vlastně tiskovky, na kterých ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vyhlašoval a rušil protiepidemická opatření,“ vzpomíná dívka, pro kterou do té doby byla „politika“ pouhým vzdáleným a nudným šumem hlasů vycházejících z televize při rodičovském sledování zpráv. Snaha vyznat se ve zdravotnických příkazech probudila chuť po širším rozhledu a Anna teď přemýšlí, že po gymnáziu půjde studovat politologii.

Do voleb se chystá kroužkovat Starosty a nezávislé na společné kandidátce s Pirátskou stranou. Konkrétní důvod, proč chce na kandidátce popostrčit zrovna je, nesouvisí ani tak s politikou nebo konkrétními osobami jako spíš s Anninou potřebou fair play. „Zdá se mi, že těch druhých členů koalice je v současné sněmovně málo. Že by se síly Pirátů a Starostů v budoucím složení v dolní komoře mohly trochu vyrovnat,“ říká. Jako nejdůležitější téma pro sebe vidí ochranu klimatu a z koalice Pirátů a Starostů má pocit, že se tou agendou chce zabývat. „Dobrým výsledkem by pro mě bylo, kdyby o tom v případné vládě diskutovali a přišli pak s nějakým návrhem, jak se změně klimatu postavit,“ myslí si.

Reklama
Reklama

36B_foto Milan Bureš
„Mám spoustu přátel z LGBT komunity, a když sleduju, jaké podmínky u nás mají, jsem z toho naštvaný.“ ( Johann Foss) • Autor: Milan Bureš

O Pirátech a Starostech coby své volbě má jasno i dvacetiletý Johann Foss. Mladíka z maloměstské Dobříše politicky formoval, jak říká, rok starý přesun do Prahy, kde začal studovat DAMU. „Mám teď spoustu přátel z LGBT komunity, a když sleduju, jaké podmínky u nás mají, jsem z toho naštvaný,“ říká Johann s odkazem na fakt, že tady páry stejného pohlaví stále nemohou vstupovat do manželství a že prezident republiky veřejně z televizní obrazovky vyhlašuje transgender lidi za jemu „bytostně odporné“. Od Pirátů, kvůli kterým hodí koalici svůj hlas, očekává, že udělají vše pro to, aby na konci volebního období byly sňatky stejnopohlavních párů možné.

Vzniká tady propast

O tom, že mají prvovoliči k Pirátům blízko, vypovídá i nejnovější průzkum Člověka v tísni. Ten od roku 2009 pravidelně před sněmovními volbami zkoumá, jaké preference prvovoliči mají. A zatímco v roce 2009 byly dominantními stranami u mladé generace ODS a ČSSD, které v preferencích tvořily více než 60 procent hlasů, u žádných dalších předvolebních průzkumů už nezískaly ani třetinu výsledku z prvního měření. Sociologové tento trend tehdy vysvětlovali úpadkem zájmu mladých voličů o stranickou politiku a chutí volit nové, neetablované strany a hnutí. Chuť volit nové strany pak u mladých voličů reprezentovala velká podpora formací jako Věci veřejné, TOP 09 nebo hnutí ANO.

Vypadá to, že pandemie mladé aktivizovala.

Tweetni to

Právě ANO ještě v roce 2017 podporovalo 24 procent prvovoličů. Letos tato podpora klesla na devět procent. Prvovoliči, kteří mezitím sledovali sněmovní premiéru Pirátů, se přesunuli právě k nim. Pirátská strana přitom měla relativně silnou podporu okolo deseti procent mladých vždy. Do povědomí širší veřejnosti, a tedy i většího množství prvovoličů ale pronikla až se vstupem do celostátní parlamentní politiky v roce 2017 a za čtyři roky vzrostla jejich podpora v kategorii prvovoličů dvojnásobně na 30 procent. „Značná část prvovoličů dnes vnímá Piráty jako svou stranu, se kterou se mohou ztotožnit,“ vysvětluje autor letošního výzkumu Člověka v tísni, sociolog Jaromír Volek. A to nejen v oblasti programu, ale i v rovině symbolů, jako jsou například dredy pirátského předsedy Ivana Bartoše.

Vedle možnosti hodit hlas sobě blízké partaji může prvovoliče přitáhnout do volebních místností i zážitek pandemie. Zatímco v březnu 2020 hlásila agentuře Kantar jasnou chuť jít k volbám přesně polovina nejmladší skupiny od 18 do 29 let, v červnu 2021 to bylo o deset procent více. „Vypadá to, že pandemie mládež aktivizovala. Najednou na ně padla přijatá opatření a oni si na nich uvědomili, že pro jejich život není jedno, kdo sedí ve Strakově akademii,“ říká analytik agentury Kantar Pavel Ranocha a dodává, že podobná procenta těch, kdo jsou připraveni k volbám přijít, hlásí také v porovnání s juniory velmi disciplinovaná voličská skupina, kterou jsou senioři.

Druhou nejpopulárnější stranou je podle průzkumu Člověka v tísni mezi mladými TOP 09 se 24 procenty. Zatímco Piráti jsou populárnější na středních školách, TOP 09 vévodí gymnáziím. Základním zdrojem podpory mladých voličů byl pro partaj dlouhodobě její výrazný politik Dominik Feri, který však kvůli obvinění ze sexuálního násilí musel z veřejného života odejít. Jak pozici TOP 09 ovlivní jeho kauza nevhodného chování k ženám, není jasné. Podle průzkumu tuzemského projektu Youth, Speak Up! (Mladí, ozvěte se!) je totiž otázka sexuálního násilí a konkrétně nepřiměřených trestů za znásilnění druhým nejdůležitějším tématem zdejších voličů do 29 let – hned po obtížně dostupném bydlení.

Výrazný pokles naopak podle zmíněného výzkumu Člověka v tísni zaznamenalo u prvovoličů kromě vládního ANO také nacionalistické a protievropské hnutí SPD Tomia Okamury. Ještě v roce 2017 jej chtělo volit 13 procent prvovoličů, teď by mu hodila hlas pouhá dvě procenta. „Je potřeba si uvědomit, že nejmladší elektorát se ztotožňuje se stranou do značné míry skrze její image. A image SPD a Tomia Okamury – bohatého padesátníka, který je už deset let součástí establishmentu – je pro něj tak vzdálená, že se s ním prostě nedokáže ztotožnit ani řada těch, kteří k němu jinak mají názorově blízko,“ vysvětluje Volek.

Kam tedy odcházejí prvovoliči, kteří s SPD sice hodnoty a postoje sdílejí, ale se samotným hnutím se neidentifikují? Podle průzkumů se řada z nich ocitá v jistém „politickém vzduchoprázdnu“. Jak už bylo řečeno, zhruba třetina zdejších prvovoličů si ani v teoretické volbě neumí vybrat žádnou stranu. Český mladý elektorát je navíc rozštěpen podle vzdělanostní linie: jednu skupinu tvoří středoškoláci, především gymnazisté, a druhou studenti učilišť. Liší se například ve vztahu k předlistopadovému režimu (více než 40 procent učňů vidí současný režim jako horší nebo stejný jako ten předlistopadový, zatímco mezi gymnazisty je takových desetina), ale i v pohledu na nejdůležitější problémy současného světa. Pro gymnazisty je to primárně klimatická změna, naopak učňové se nejvíce obávají covidu-19 a migrace.

Současní studenti učilišť, kteří oněch opuštěných 30 procent tvoří především, se od gymnazistů liší také v dalších bodech. Jsou méně ochotní podílet se na řešení společenských problémů s tím, že mají vlastních problémů dost, či méně důvěřují médiím. „Pakliže nastane situace, že si nakonec řeknou, že k volbám půjdou, jdou velmi prvoplánově za autoritou,“ říká o nevyhraněné třetině prvovoličů Volek.

Hodit to někomu, komu věřím

Jedním z těch, kdo volbou nerozhodnutých na poslední chvíli mohou získat, je bývalý policista Robert Šlachta a jeho hnutí Přísaha. Podle Volka může právě Přísaha před volbami zafungovat jako strana se silnou autoritou v čele, které nerozhodnutí voliči na poslední chvíli dají svůj hlas. I když partaj existuje teprve od letošního dubna, agentura Kantar jí u nejmladší skupiny 18–29letých naměřila tři a půl procenta, jen o dvě procenta méně než zavedená SPD.

36C_foto Milan Bureš
„Demokracie je o diskusi a kompromisu. A já tu snahu u opozice ani u koalice neviděl.“ (David Žofka) • Autor: Milan Bureš

Voličem Přísahy bude i dvacetiletý mladík z Českého Brodu a nyní také student Pedagogické fakulty na Univerzitě Karlově David Žofka. Ještě jako středoškolák se v roce 2015 stal členem Mladého ANO, mládežnické organizace vládního hnutí. „Podle mě mělo v té době šanci něco dokázat, něco tady zlepšit,“ vysvětluje svoje tehdejší rozhodnutí. V roce 2019 se však od ANO odtrhl. „Poslední kapkou pro mě byla kampaň hnutí do Evropského parlamentu, která vypadala spíše jako kampaň SPD,“ říká s odkazem na tehdejší Babišův předvolební slogan „Česko ochráníme. Tvrdě a nekompromisně“ nebo na premiérovu červenou čepici ve stylu té, již v té době za oceánem nosil americký prezident Donald Trump.

Teď je z Davida dobrovolník Přísahy. „Pan Šlachta má více než třicetiletou zkušenost u policie a za celou tu dobu se ničeho nelekl,“ vysvětluje své sympatie k novému hnutí. V politické nabídce současné sněmovny nevidí nikoho, kdo by mu vyhovoval. Koalice i opozice jej v době pandemie zklamaly svým, jak říká, handrkováním a vzájemným shazováním. „Ukázalo se to například na konci první vlny, kdy opozice nedbala na názor odborníků a chtěla rušit opatření. To samé pak ale dělal Andrej Babiš, a když se situace začala zhoršovat, dával to za vinu neukázněnosti opozice,“ vysvětluje Žofka. „Demokracie je o diskusi a o snaze dojít ke kompromisu. A já tu snahu u opozice ani u koalice neviděl.“

David sice uznává, že u Šlachty zatím nejde schopnost ke kompromisům nijak odhadnout, ale jiné klady jsou podle něj viditelné už teď. „Když pan Šlachta začal zakládat Přísahu, říkal jsem si, že je to pro mě naděje. Že to jsou lidé, kteří budou politiku dělat jinak, protože vlastně politici nejsou.“ Že v podobném „nepolitickém“ duchu vystupovalo i hnutí ANO, ví David také. „Přísaha je nová strana a všichni říkají, že dopadnou jako Věci veřejné nebo ANO,“ říká, „ale já myslím, že víra je v téhle době důležitá.“

Pro Davida je jedním ze základních témat nadcházejících voleb a vůbec české politiky školství – konkrétně to, jak vyřešit rozdíly v kvalitě i v přístupu ke vzdělávání v různých oblastech země. „Od spolužáků a učitelů jsem slyšel, že například děti v Ústeckém kraji odcházejí ze škol méně připravené než jejich vrstevníci ve středních Čechách. Hodně mě to zaujalo,“ říká. Byl proto nanejvýš potěšen, když poté co se jednou v centrále Přísahy setkal s Robertem Šlachtou a krátce mu o této školské problematice poreferoval, nalezl bod svého zájmu na prvním místě v čerstvě zveřejněném programu Přísahy. Šlachtu považuje za správného politického lídra, který si nechá poradit. Své nároky na případnou sněmovní práci Přísahy má přitom srovnané jasně: „Chci, aby hnutí hlasovalo pro zákony ne podle toho, kdo je navrhne, ale podle toho, jestli jsou dobré a dávají smysl.“ Ale kdo o jejich správnosti a smyslu rozhodne? „To nechám na panu Šlachtovi a případných poslancích Přísahy,“ odpovídá David.

36D_foto Milan Bureš
„Dokud nepřijde policie s jasným verdiktem, moji volbu Andreje Babiše to nezviklá.“ (Adam Knedlhans)

U hnutí ANO naopak zůstává čerstvý maturant plzeňské průmyslovky, devatenáctiletý Adam Knedlhans. Partaj i jejího šéfa obdivuje od svých 13 let, kdy se mu líbilo, jak říká, že ANO „jde proti proudu“. Zároveň jej zaujalo, že Andrej Babiš chce řešit skandály a krádeže, které se podle jeho vzpomínek v české politice tehdy před Babišovým vstupem na scénu děly. „Dokud nepřijde policie s jasným verdiktem, moji volbu to nezviklá,“ reaguje Adam na otázku, zda premiérův střet zájmů není dalším z takových politických skandálů.

Zda nakonec k volbám dorazí 60 procent prvovoličů, není jasné. Experti připomínají, že zvláště u nejmladších generací přes deklarovanou ochotu jít volit určitá část nepřijde a je jen otázkou, jak velká ta část bude a nakolik ji ovlivní oněch 64 procent prvovoličů, kteří mají pocit, že nemohou nic změnit. Velkým otazníkem podle sociologů také zůstává, komu hodí svůj hlas ti, kdo k volbám jít nechtějí, ale nakonec se do volebních místností dostaví. Podle voliče Přísahy Davida Žofky je pocit neumět si z politické nabídky vybrat frustrující. „Byl jsem ve stresu, že bych volil nejmenší zlo, a to je smutné, když to člověk musí hodit někomu, komu příliš nevěří, ale chce jít k volbám, chce být součástí toho, že se rozhoduje o jeho budoucnosti,“ říká dobrovolník hnutí. „Je mnohem lepší tam jít s něčím, čemu věřím.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte