Osmého května, kdy si svět připomínal 75. výročí konce druhé světové války na evropském kontinentu, měl jeden z jejích veteránů pohřeb. V chudinské čtvrti Lusaky, hlavního města jihoafrické Zambie. V 95 letech zde zemřel Jason Khosa, jeden z celkem asi 600 tisíc Afričanů, kteří bojovali proti nacistickým silám za svou tehdejší britskou koloniální mocnost. Další stovky tisíc Afričanů působily v řadách francouzské armády a část z nich sehrála důležitou roli při osvobození jižní Francie.
Někdy se, tak jako v případě Jasona Khosy, jednalo o členy koloniální armády, kteří byli nasazeni do ohrožených míst impéria. Proti italským fašistům v Somálsku, proti Japoncům v dnešním Myanmaru. Zaznamenané jsou ale i vzpomínky pamětníků na nucené nábory mladých mužů v továrnách nebo vesnicích od tehdejší Francouzské západní Afriky až po Belgické Kongo.
K nápravě nedojde, ale můžeme si být aspoň vědomi toho, že tito afričtí veteráni žili a bojovali i za naši svobodu.
Demokratické ideály, jež Francie a Velká Británie ve světové válce bránily, v jejich afrických koloniích nic neznamenaly. A platilo to i v armádě. Tvůrci ze stanice Al-Džazíra před dvěma lety při přípravě historické reportáže objevili archivní dokument, který prokázal rasovou diskriminaci v britském sboru. Běloši dostávali třikrát větší žold než černoši ve stejné hodnosti. „V koloniálních režimech měl život Afričana nižší hodnotu než život Evropana,“ popsal tuto nerovnost britský…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
