Před padesáti lety na povrch Měsíce poprvé vkročila lidská noha, vztah člověka k jedinému satelitu jeho rodné planety se ovšem začal psát mnohem dříve. Snad každá kultura lidských dějin přisuzovala bílému kotouči měnícímu svůj tvar na noční obloze symbolický nebo rovnou duchovní význam. A žádná také nepochybovala o tom, že tajuplná Luna nějakým způsobem ovlivňuje prožívání a chování všech stvoření, která chodí, plavou, létají nebo lezou po Zemi.
A teď ta méně poetická zpráva: přestože se moderní věda už od poloviny minulého století snaží tohle tradované působení Měsíce na člověka prokázat, nedaří se jí zjistit nic, co by stálo za řeč. Až na výjimky, z nichž se těžko dělají obecné závěry, výzkum dospívá k závěru, že žádný vědecky měřitelný vliv Měsíce zkrátka neexistuje.
Šelmy a motorkáři
Ne snad, že by se Měsíc a jeho jednotlivé fáze naší planety vůbec nedotýkaly. Kromě známého efektu přílivu a odlivu biologové zaznamenali také zřetelný vliv na některé živočišné druhy, například rozmnožování korálů, chování ryb anebo lovecké zvyky šelem, které se synchronizují s měsíčním cyklem. Jeden průzkum statistik z Tanzanie tak například zjistil, že lvi s největší pravděpodobností útočí na lidi desátý den po úplňku.
Podobnou logiku můžeme vystopovat i u jiných (zejména nočních) predátorů, neskrývá ovšem nic až tak záhadného. Ostrozrací lovci raději na své oběti útočí ve chvíli, kdy mají zřetelnou komparativní výhodu, tedy kdy Měsíc moc nesvítí a potenciální kořist ve…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
