Obálka s modrým pruhem, kterou jsem si před chvílí vyzvedl na poště, samozřejmě – jako obvykle – vzbuzuje zvědavost. A poté co zjišťuji, že odesílatelem je soud z Prahy 1, i jistou drobnou obavu. Co jsem provedl? Nic, prozrazuje papír uvnitř. Soudní úřednice jen chtěla, abych doplnil údaje ve své čtyři měsíce staré žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím: chtěl jsem zpřístupnit jistý rozsudek i se zdůvodněním, který jsem tehdy potřeboval k napsání článku.
Shodou okolností projednávala ten samý den Poslanecká sněmovna novelu zákona o svobodném přístupu k informacím. Poslanci se nakonec zachovali nad očekávání osvíceně a vůči veřejnosti i novinářům velmi vstřícně. Ještě před půl rokem se v médiích i v zasvěcených neziskovkách očekávalo, že projde vládou navržená novela, která by některé pasáže zákona rozmlžila způsobem, jenž by mohl značně omezit informování veřejnosti.
Výklad vládního návrhu by mohl být velmi volný a mohl by omezit třeba právo veřejnosti dostávat od policie, státních zástupců nebo soudů jakékoli informace o vyšetřování trestných činů do chvíle, než bude vynesen pravomocný rozsudek. Úředníci by také nemuseli poskytovat informace, které by podle jejich pohledu „ohrožovaly zájmy České republiky v zahraničí“. Což by mohla být třeba informace o každém pochybení v Česku, které by mohla prověřovat mezinárodní instituce. Konkrétně třeba dotace v Čapím hnízdu.
Poslanci nakonec po koordinovaném lobbingu neziskovek i tlaku médií ze záměru…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
