Dnes si dopřejeme něco odpočinkového. A to doslova. Nářky nad tím, že příslušníci druhu homo sapiens ve 21. století čím dál méně spí, slýcháme celkem často a vzhledem ke všeobecné přepracovanosti, stresu a světelnému smogu se nedá očekávat nějaké brzké zlepšení. Nedostatek nočního spánku ovšem alespoň částečně kompenzuje jiná kratochvíle, jíž se v poslední době dostává stále většího vědeckého uznání. Odpolední zdřímnutí alias šlofík.
Bystří po obědě
Pro šéfredaktora zavedeného týdeníku to není snadný pohled. Jeden jeho zástupce se povaluje na pohovce, špinavé polobotky trčící přes pelest ke stropu. Druhý ulehl na židli s hlavou zvrácenou dozadu v poloze všeobecně známé jako „zubař“. Kanceláří se nese lehké chrápání a na monitorech počítačů se vlní barevné spirály spořičů obrazovek. Tahle obvyklá scéna z redakčního provozu Respektu, v níž rozhodně nechceme nikoho konkrétně jmenovat, dobře ukazuje, proč odpolední dřímota ještě donedávna nemívala u zaměstnavatelů dobrou pověst. Až příliš totiž připomínala zahálku, zaváněla ušlým ziskem. A stejně tak při slově šlofík bystřili i lékaři – v řadě zdravotních statistik totiž častější denní spánek koreluje s různými chorobami, takže vědci měli tendenci interpretovat jej především coby možný příznak nemoci.
Dnes se ovšem tahle optika otočila, takže šéfredaktor i závodní lékař mohou být s chrápáním zaměstnanců spokojeni. Úctyhodné množství vědeckých studií dokládá, že dát si po obědě dvacet přináší do života i pracovního…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
