Patos plný překvapení
V Plzni ukazují, jaký vliv měly společenské kotrmelce na emoce umělců
Západočeská galerie v Plzni je mimořádně tvrdošíjná instituce. Už osmým rokem shání peníze na novou budovu, v níž by mohla konečně vystavit svou okouzlující (kvalitnější má jen Národní galerie) sbírku meziválečné moderny. A zatímco po úřadech vyběhává podporu pro víc než půlmiliardový architektonický projekt, který byl ve veřejné soutěži vybrán už v roce 2000, pořádá ve svých dvou „dočasných“ výstavních síních jednu pozoruhodnou expozici za druhou. Ta aktuální, která probíhá v Masných krámech, patří bezesporu k nejvydařenějším akcím v její historii.
Přitom by se mohlo zdát, že plán vytvořit skupinovou průhledovou výstavu na základě teorie jednoho v Česku nepříliš známého německého kunsthistorika z počátku minulého století musí nutně skončit školometskou nudou. Až na nezapamatovatelný název Trauma / tíseň / extáze / prázdnota. Formule patosu 1900–2018 ovšem dílo kurátora Ladislava Kesnera dokazuje pravý opak. Je překvapivou, objevnou a vzrušující podívanou na vývoj umění na našem území v neobvyklých souvislostech.
Češi i čeští Němci
Zmíněným teoretikem umění z Hamburku byl Aby Warburg (1866–1929), jehož lze považovat za svého druhu předchůdce italského apoštola postmoderny, literáta a filozofa Umberta Eca. Jako jeden z prvních badatelů se totiž snažil umělecká díla interpretovat nikoli pouze sama o sobě, ale v širším kulturním a společenském kontextu. Kesnera zaujal jeho průzkum patosu. Warburg tento fenomén rozdělil do několika kategorií, jež podle něj…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
