Penze v záři slunce
Ekonomické škobrtání doma i v zahraničí zpomalilo trend stěhování se britských penzistů na kontinent. A brexit by mu mohl zařadit zpátečku.
Ciudad Quesada je město vybudované především k odpočinku. V pátek odpoledne, ve tři hodiny, se žije na terasách hospod podél hlavního tahu. Členové bowlingového klubu na kopci oddychují po utkání s místními rivaly o vedení v tabulce. Jeden z nich, přívětivý Tony Goddard, bývalý stavbyvedoucí, se napil whisky a ukázal ke slunci: „Kvůli tomu jsme tady!“
Modrá obloha, levný život a dobré jídlo po desítky let lákaly britské penzisty na kontinent. Určit jejich přesný počet je obtížné, britské ministerstvo práce však uvádí, že v Evropské unii žije asi 340 tisíc lidí, kteří pobírají britskou penzi (kromě Irska, kde se usadilo dalších 135 tisíc). Mnozí pobývají v komunitách důchodců, rozesetých podél pobřeží Středozemního moře, například v Quesadě, která leží na španělském Costa Blanca. Zdejší architekturu – představte si římské sloupy a bíle natřené portiky – kdysi popsal britský romanopisec J. G. Ballard jako „na pohled importovanou z Las Vegas po likvidačním výprodeji hotelu“. Jeden místní vzpomíná na nabídku z konce osmdesátých let, kdy se stěhoval: „Za pár tisíc liber si koupíte ve Španělsku zámek.“
Nabídka však už není tak lákavá. Přestože populace stárne, britských penzistů, kteří odcházejí do Evropy, je stále méně. V roce 2005 vzrostl počet penzí, vyplácených ve čtyřech hlavních destinacích na kontinentu (Francie, Itálie, Španělsko a Německo) o osm procent. V roce 2010 nárůst klesl na 4,8 procenta a vloni to bylo už jenom 0,9…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
