0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Civilizace3. 9. 20162 minuty

Ranní rozprava

Jan Komárek

„Ten Babiš není úplně hloupej, ale Zeman jo. Ještě že máme dobrého premiéra.“ Pozornost spolucestujících se stáčí k mému pětiletému synovi, který si tentokrát na ranní cestu do školky nevybral pohádku o Luku Skywalkerovi nebo Rychlých šípech.

Přemýšlím, jak odpovědět – jsou okolo nás spíše návštěvníci pražské kavárny, anebo „dolních deset milionů“, jejichž jménem pan prezident tak rád promlouvá?

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Nakonec volím upřímnou odpověď – ano, pan Babiš rozhodně hloupý není, spíš je vychytralý („Tati, jak to myslíš?“), a pan prezident možná chytrý byl, ale teď moc pije a to mu neprospívá. A ano, myslím, že z těch lidí, které jsme si zvolili, je pan premiér docela fajn, i když jsem pro něj nehlasoval. Nikdo okolo neprotestuje – takže asi spíš ta kavárna.

Po celý zbytek naší společné cesty ale přemýšlím, proč mi ta ranní rozprava nebyla příjemná. Doma se o politice a věcech veřejných (s malým „v“) běžně před dětmi (a v rámci možností jejich věku s dětmi) bavíme. Prospívá nám to, myslím, všem: několikrát jsem už zažil pernou chvilku při vysvětlování dávno „jasných“ odpovědí, nad kterými běžně nepřemýšlím. „Tati, co je to svědomí?“ ptal se jednou synek, když jsem mu vyprávěl o Tondovi Pírkovi, který nejprve ukradne Rychlým šípům dárky pod vánočním stromečkem, a pak se v něm „hne svědomí“ a dárky vrátí.

Tak proč tak nerad vysvětluji tyhle „velké věci“ v autobuse?

Možná je někde hluboko ve mně dětská zkušenost z osmdesátých let, kdy se politika v autobuse moc neprobírala a…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc