V poslední době jezdím s kolegy jednou za rok provádět měření na evropském výzkumném reaktoru v Grenoblu. Neutrony, které jaderná reakce produkuje, totiž umožňují detailně zkoumat interakce mezi ionty solí ve vodě a ověřovat tak naše počítačové modely biologických systémů. Podobných zařízení je na světě jen pár a to v Grenoblu je pro naše účely nejlepší.
Reaktor vybudovaly v sedmdesátých letech minulého století Francie, Německo a Velká Británie, které jej také z velké části financují. Skvělé fungování celého komplexu proto s trochou nadsázky stojí na třech pilířích – francouzské lásce k jaderným zařízením, německé preciznosti a britském zdravém rozumu. Navíc přes přísná bezpečnostní opatření, která jsou celkem pochopitelná u reaktoru s palivem obohaceným několikrát víc než v Temelíně, a tedy srovnatelně s jadernými zbraněmi, není nikde zbytečná byrokracie. Člověku trvá jen pár minut, než se po ukázání občanky dostane k vlastnímu měření, které probíhá jen několik metrů od jádra běžícího reaktoru.
Letos v létě se veškeré mimovědecké debaty u reaktoru točily kolem britského referenda. Diskuse byla trochu jednostranná, protože v akademické komunitě není mnoho lidí, kteří by brexit podporovali. Všichni Britové vyjadřovali velké obavy. V nejbližší budoucnosti se nejspíš nic dramatického nestane, dlouhodobější výhled už je ale mnohem méně jasný. Kdyby Britové z projektu evropského reaktoru vystoupili, byla by to škoda pro obě strany. Británie má svůj dosluhující výzkumný…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
