Tentokrát trochu osobněji: autor těchto řádek se poprvé líbal s dívkou za zvuků ploužáku Nothing Else Matters od skupiny Metallica. Je to už dávno, nicméně soudobá věda tvrdí, že tato hudební stopa zůstane v jeho mozku vyryta až do posledních chvil – navzdory tomu, že kapela i dotyčná jeho mysl dávno opustily. Píseň vázaná k zážitkům dospívání je totiž zapsána v místech, která nejdéle vzdorují Alzheimerově nemoci, a dokáže i nad hrobem spustit vodopád emocí, ačkoli už stařec neví, čeho se vlastně týkaly.
Hudba má v lidské mysli zásadní význam, ale o přesné podobě vztahů mezi tóny a neurony se vědci stále přou. Letitý spor se například vede o to, zda je náš hudební vkus naučený, anebo do jisté míry předprogramovaný v mozku. Dva vědci teď – zdá se – nalezli odpověď.
První jazyk
Vztah člověka k hudbě je skutečně součástí odvěké nervové výbavy. Nejstarší nalezené hudební nástroje jsou staré přes čtyřicet tisíc let a v dějinách prakticky nenajdeme kulturu, která by nehrála a nezpívala. Britský archeolog Steven Mithen, autor knihy TheSinging Neanderthals (Zpívající neandertálci), si dokonce myslí, že hudební software v lidském mozku je jakýmsi předchůdcem toho jazykového. První primáti se podle něj nejprve domlouvali různými popěvky nebo rytmickými signály, z jejichž základů pak vyrostla slova.
Přítulnost k hudbě vykazují už novorozeňata. Zpěv se jim líbí, umějí odlišit tóny od ruchů a během prvního roku začnou chápat žánry, totiž rozeznají…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
