Šťastní otroci v Holešovicích
DOX ukazuje, jaký skvělý nový svět si společně budujeme
Krištof Kintera už toho měl dost. Všech těch otravných telefonátů, všech těch informací, které se na něj odevšad valily, všech těch fotek, klipů a reklam. Postavil si proto pro sebe olověnou schránku, jakýsi protikomunikační osobní kryt. Když už bude potřebovat ven, vezme si na sebe olověný odstiňující skafandr. V dnešní době nepřetržitého masmediálního útoku televizí, internetu, chytrých telefonů a především všemožných sociálních sítí se nelze nápadu na izolační štít moc divit.
Háček je ovšem v tom, že Kinterův Plumbař vznikl už v polovině devadesátých let. Tehdy ještě sochař neměl ani mobil, natožpak aby tu byla nějaká virtuální (ne)přátelství. Na aktuální výstavě Skvělý nový svět v holešovickém DOXu tak tohle dílo připomíná, že současné pocity komunikační přesycenosti nejsou ničím novým. Jen je prožíváme ještě silněji – jak výstava dost výmluvně ukazuje. A s vědomím, že už nám žádný Plumbař nepomůže, protože si bez nich už život vůbec nedokážeme a nechceme představit.
Budoucnost je tady
V historii instituce je to už několikátý projekt, který se snaží společenské jevy pojmenovávat co nejpříměji a zároveň – což snad může i někoho odradit – co nejefektněji. Hodně se o tom nedávno mluvilo v souvislosti s Dismalandem. Postapokalyptický sochařský park v Anglii vzniklý pod dohledem anonymního provokatéra Banksyho zaplnili etablovaní umělci příliš snadno čitelnými díly komentujícími úzkosti a neurózy západního světa, aby je sem jezdili…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
