Dvě síly, jeden plán

Ruský podnikatel Alexej Zacharov, který roky terorizoval obyvatele Dolní Olešnice na Královéhradecku, evidentně miluje českou krajinu. Čerstvě koupil areál bývalého koupaliště v pražské přírodní rezervaci Tichá Šárka. O území měla zájem i Praha 6, přesto dal stát přednost velmi problematickému soukromníkovi. Co vlastně v Česku znamená „být dobrý hospodář“ a jaká je šance dnešních starostů rozhodovat o tom, kdo bude vládnout v jejich rajonu?

Dobrá adresa

Úzká asfaltka spojující čtvrť Podbaba s parkem Divoká Šárka se vine od Vltavy mezi vilkami, za jejichž humny začíná les. Hustá změť akátů, borovic, divokých třešní a modřínů šplhá do ostrých kopců v okolí, voní tu bez a zpívají ptáci a člověka nic nenechává na pochybách, že se nachází na jedné z nejlepších adres ve městě. Po asi kilometru a půl cesta začíná prudce stoupat, luxusní zástavba ustane náhle na několik desítek metrů a zeleň se rozlévá ze svahu v širokém pásu až dolů k silnici. Právě tady v husté buši leží areál bývalého koupaliště, který Tichou Šárku v uplynulých týdnech dostal do novin. Po vodě už dnes není v nádrži ani památky, o tyrkysové stěny soupeří mech a psí víno a ve štěrbinách na dně koření břízy – svědci toho, že se bazén už třicet let nepoužívá. Po revoluci zázemí vyhlášené pražské plovárny sloužilo jako ubytovna, což připomínají zase nedaleké unimo buňky v pokročilém stupni rozkladu: od roku 2001, kdy vláda území odklepla k privatizaci, tu vše leží ladem – a čeká na nového majitele.

První kolo hledání nového správce proběhlo před čtyřmi lety, kdy ministerstvo financí areál nabídlo ve veřejné soutěži. Skutečné skvosty Šáreckého údolí, v podobě rozeklaných skal, malebného potoka obsypaného květinami, středověkých hradišť či nalezišť fosilií, sice leží až o několik kilometrů hlouběji v kaňonu, přesto i Tichá Šárka je chráněnou přírodní rezervací. „Hodnota té oblasti je právě v její celistvosti a celkovém dojmu z rázu toho území, které je na pražské poměry výjimečně blízké přírodě,“ říká ekolog Jakub Esterka z organizace Koalice pro řeky, která pořádá v Šáreckém údolí exkurze pro školy. V praxi to například znamená, že je tu zakázána vyšší než dvoupatrová zástavba – nebo že by se mělo předcházet dalšímu rozdrobování zelených ploch. Právě na to v roce 2011 vsadila dejvická Strana zelených, tehdy ještě v opozici, když za značné pozornosti médií veřejně vyzvala ministerstvo financí, aby soutěž zrušilo, a městskou část na zastupitelstvech několikrát žádala, aby území koupila. Záhy vyšlo navíc najevo, že nabízená kupní cena byla značně podhodnocená, a tak tehdy ministerstvo soutěž skutečně „z technických důvodů“ zrušilo. Radnici vedené ODS se ale do koupě nechtělo, a tak areál chátral dál.

Hotová věc

Do hry se koupaliště vrátilo letos v lednu. „Čtyři roky se na nás nikdo z městské části se zájmem o tyto nemovitosti neobrátil,“ vysvětluje mluvčí Radek Ležatka, proč ministerstvo financí areál opět nabídlo k prodeji. Na dejvické radnici mezitím vloni proběhla škatulata a Strana zelených se ocitla u kormidla – ani ona však z moci vládců radnice koupi areálu neprosadila. „Pozemků, jejichž koupi Praha 6 řeší, jsou desítky, řešíme je postupně a tento nakonec neměl prioritu,“ připouští místostarostka Petra Kolínská (SZ) s tím, že pozornost věnovala primárně například hrozící privatizaci areálu Hvězda (kterou se vloni podařilo zastavit) či pozemkům okolo koupaliště Džbán. „Protože ministerstvo financí v případě Tiché Šárky veřejnou soutěž už jednou stáhlo, měli jsme za to, že u nich prodej tolik nehoří – a že kdyby ji chtělo opět prodat, nabídne ji nejprve městské části.“ Letos v lednu se nicméně šárecké koupaliště zničehonic znovu objevilo na úředních vývěskách – „předkupní právo“ totiž obcím žádný zákon negarantuje.

Praha 6 sice oznámila, že hodlá šáreckou plovárnu koupit a „obnovit ji pro rekreaci“, coby městská část se však mohla jen těžko veřejné soutěže obálkovou metodou účastnit (podle zákona o obcích musí radní zveřejnit cenu, již si odhlasovali, a tím jsou znevýhodněni oproti jiným kupcům, kteří je mohou snadno přeplatit). Oficiálně tedy sice Praha 6 spolu s magistrátem požádala ministerstvo, aby soutěž zrušilo a areál jí prodalo, stát ale soutěž nezrušil a začátkem května naopak oznámil, že se novým majitelem areálu stala firma Ventus Česko, jež za něj podle neoficiálních informací zaplatila sedmnáct milionů korun. Za Ventusem ale stojí jistý Alexej Zacharov, tedy muž, který má v Česku pověst všeho, jen ne dobrého souseda.

Podnikatel, jehož firmy Ventus Česko a Ventus Aliance obchodují například s ořechy, želatinou či sušenou krví, se proslavil zejména koupí zámečku v Dolní Olešnici na Královéhradecku. Krátce poté, co se zde v roce 2007 usídlil, se v obci rozpoutalo peklo. Nehodlal se totiž spokojit s původním pozemkem a začal skupovat i ty okolo, až ho jeden ze sousedů, zahradník René Mandys, odmítl. Rus tedy obehnal svoje panství žiletkovým drátem, zastavil Mandysovi přívod vody a uzavřel obě veřejné přístupové cesty, které vedly do zahradnictví. Když se muž ani poté nevzdal, zbila ho ochranka najatá firmou tak, že dodnes kulhá, jeho úrodu někdo opakovaně postříkal jedovatým roztokem a kdosi mu zapálil skleník. „Lidé mají z té firmy a jejích praktik strach. To, co se tu děje, určitě není nikomu příjemné,“ líčila tehdejší situaci starostka Dolní Olešnice Radoslava Cermanová.

Ministerstvo financí však tyto obavy evidentně nesdílí. Ani špatná pověst kupce, ani zájem obce o šárecký areál úředníky nepřiměly k tomu, aby nejprve jednali s vedením Prahy 6. S loňským příchodem Ondřeje Závodského do čela správy státního majetku totiž přišel pokyn začít co nejintenzivněji snižovat schodek státního rozpočtu mimo jiné právě prodejem „zbytečného“ státního majetku – s tím, že jediným kritériem pro prodej má být cena. „Kdyby ministerstvo veřejnou soutěž zrušilo, riskovalo by, že by se do ní městská část nakonec třeba nepřihlásila – takto jsme měli kupce jistého,“ vysvětluje Závodský. A mluvčí RadekLežatka dodává, že „ministerstvo se podle zákona musí chovat s péčí řádného hospodáře“ a veřejná soutěž, v níž je jediným kritériem výše nabídnuté ceny a nic dalšího, dokonce ani pověst kupce, je zkrátka „nejtransparentnějším způsobem prodeje“. „Teď je na Praze 6, aby si ohlídala, co tam bude, aby Ventus dodržel územní plán,“ říká Závodský. „Asi se bojí, že to neustojí, proto kolem toho dělá takový povyk,“ dodává s ironickým smíchem.

Ventus už zaplatil, a privatizace šáreckého koupaliště a přilehlého lesa je tedy dokončená. Jaké má Zacharov s pozemkem plány, zůstává nejasné – Rus se podle všeho v Česku momentálně nezdržuje a jeho právní zástupkyně Tereza Jelínková říká, že záměr nového majitele „není nijak konkrétní“. A tak to i zůstane. „Vyprávět vám o tom rozhodně nebude – informace o své práci a životě novinářům zásadně neposkytuje,“ říká právnička. O moc úspěšněji nedopadá ani průzkum u oblastní ředitelky jeho firmy. „Jednatelé vám možná odpovědí příští týden, možná ale také ne. Dost možná nebudou mít zájem s vámi komunikovat,“ říká za majitele Elizaveta Štanko.

Podle územního plánu je hektar lesa na Zacharovově novém pozemku vyhrazen pro „zeleň“, na ploše, kde stávala plovárna, je ale povolena výstavba za účelem „rekreace a sportu“. „A do toho se bohužel vleze ledacos,“ přiznává Kolínská. Podobných pozemků je v její městské části – a de facto v celé republice – celá řada, městská část či další obce se tedy mohou kdykoli ocitnout v podobné situaci jako teď Praha 6. „Budu prostřednictvím našeho senátorského klubu a zástupců v magistrátní Trojkoalici tlačit na to, aby ministerstvo financí upravilo metodiku a obce měly v případech, kdy je ve veřejném zájmu, aby jim stát své pozemky prodal, předkupní právo,“ slibuje Kolínská. „Stát a obec jsou dvě různé moci, zájem ale mají společný.“ 

Jak to bylo v Dolní Olešnici

K příběhu zmrzačeného zahradníka z Dolní Olešnice Reného Mandyse se Respekt naposledy vrátil před třemi roky. Soud tehdy za jeho napadení vyměřil Janu Brožovi, zaměstnanci agentury Finance garant, která hlídala pozemky Alexeje Zacharova, pětiletou podmínku – a stopy ruského občana se tehdy z Olešnice vytratily. Podle našich tehdejších informací opustil Česko. Tomu, že by se na Královéhradecko vrátil, nic nenasvědčuje. „Je tam mrtvo a podle spotřeby vody – žádnou nemají – tam nikdo není,“ říká starostka Olešnice Radoslava Cermanová. Na jedné z přístupových cest k Mandysovu zahradnictví sice zůstala ilegální brána, druhá cesta je ale volně průchozí a podnik funguje. Působení Alexeje Zacharova v Česku se nicméně na Dolní Olešnici neomezuje – vlastní tu několik firem s českými zástupci.