Ten luxus kráčet kilometry otevřenou planinou, prodírat se hustými lesy, mlázím i mokřady a užívat si minimální přítomnost lidí v Česku žádné jiné místo nenabízí. A právě proto mohla na Šumavě v uplynulých letech vzniknout unikátní studie, která mapovala zvyky krále zdejších smrčin: jelena. Šest let nosily stovky zvířat obojky s GPS a kromě detailů o jejich denním rytmu i vztazích mezi jeleny a laněmi z dat vyplynula také jedna docela nečekaná věc. I když z českého pohraničí dávno zmizely dráty železné opony, šumavští jeleni odmítají linii, kudy dřív vedly, nadále překračovat. A co víc – na prostor, který jim komunistický režim kdysi vymezil, se neomezují jen generace, jež dráty ještě zažily, ale také nově narozená mláďata. Kvůli dramatům, která jeleni u plotu zažívali, se železná opona stala součástí jejich kolektivní paměti. Vymazat ji bude možná trvat staletí.
Plachý obr
Louky, mokřady i tmavé smrčiny nedaleko šumavské Kvildy pokrývá tenká vrstva sněhového poprašku. Pláně křižují první letošní běžkaři, kteří co chvíli míjejí skupiny pasoucích se zvířat. Zatímco vidět stáda srnců dnes není žádnou vzácností, zahlédnout v přírodě jejich mohutnější příbuzné je docela štěstí. Pokud člověk spěchá a chce jelena zahlédnout takřka najisto, nezbývá než vyrazit do srubu, který pro jejich pozorování správci parku postavili v oboře Beranky u Srní na Klatovsku. Sto třicet jelenů, kteří tu zimují, se po zbytek roku pohybuje ve volné přírodě. Jsou velmi plaší, a i když se v zimě stahují ke krmelcům nedaleko srubu, stačí jeden neopatrný pohyb – a rozutečou se od obory do plochy veliké jako sto fotbalových hřišť.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
