Auto sviští nocí po dálnici, která je téměř zakrojená do vysokopodlažních domů, a uhání skoro na dotyk od rozsvícených oken bytů někde na úrovni čtvrtého patra. Mezi paneláky ještě o dvě patra výš projíždí vlak, a aby toho nebylo málo, tak se ještě nad ním, na pouze tušených kolejích, prožene šinkansen a všem ukáže, co je pořádná rychlost. To jsou momenty, kdy se čelní sklo auta jakoby promění v plátno kina. Člověk na chvilku znejistí, zda náhodou nebyl katapultován kamsi do budoucnosti, protože podobné obrazy technologické budoucnosti viděl ve filmech mnohokrát. Tokio je jich plné.
Kdo však místní život pozná blíž, ten zjistí, že z Tokia tak inspirativní místo nedělají nejnovější technologie, i když dokážou docela zpříjemnit život. Podstatnější je nevídaná slušnost a ohleduplnost jeho obyvatel, která se stala kormidlem života ve dvanáctimilionové metropoli.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
