Poslední forma kolonialismu
Lubomír Martínek odešel na konci 70. let do Paříže, kde spolu s Petrem Králem, Patrikem Ouředníkem a Prokopem Voskovcem představoval jinou podobu českého intelektuálního exilu než tu, která splynula se jménem Milana Kundery. Martínek prošel celou řadou nevšedních zaměstnání (sociální asistent, námořník, serigraf, stavitel lodí atd.), navíc při každé příležitosti mizel za obzor, což praktikuje dodnes. Jeho nomádský způsob života je doprovázen soustavným pokusem dát mu řád prostřednictvím literárního sebevyjádření.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 160 Kč/měsíc
Mohlo by vás zajímat
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.
Milan Jaroš5. 5. 2026
