Lubomír Martínek odešel na konci 70. let do Paříže, kde spolu s Petrem Králem, Patrikem Ouředníkem a Prokopem Voskovcem představoval jinou podobu českého intelektuálního exilu než tu, která splynula se jménem Milana Kundery. Martínek prošel celou řadou nevšedních zaměstnání (sociální asistent, námořník, serigraf, stavitel lodí atd.), navíc při každé příležitosti mizel za obzor, což praktikuje dodnes. Jeho nomádský způsob života je doprovázen soustavným pokusem dát mu řád prostřednictvím literárního sebevyjádření.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
