Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Úspěch

Náš podnikatel v Rusku

Jana Topola ve východní říši okradli společníci i úřad, jedno vítězství ale nakonec slavil

39 stransky R24 2012
39 stransky R24 2012 • Autor: Respekt

Jan Topol, vynálezce z Čáslavi, porazil Rusko. Moskevský soud uznal, že ruský patentový úřad nesmí po cizinci chtít sedmkrát vyšší poplatky. Ceny by měl snížit také stovkám dalších evropských vynálezců. Na Topolův rozsudek se ale mohou odvolat všichni občané Evropské unie, kteří při návštěvě Ruska dostanou pocit, že jsou diskriminováni vyšší cenou – třeba návštěvníci muzeí.

Úspěšný vynálezce


Jan Topol (60) začal v Rusku podnikat na přelomu tisíciletí. Se svými biologickými čističkami odpadních vod tam udělal díru do světa. „Když se v Rusku řekne: Máš topas?, znamená to: Máš domovní čistírnu?“ přibližuje Jan Topol, jak jeho výrobek na Východě zdomácněl.

Čištěním odpadních vod se vodohospodářský inženýr Topol zabývá přes dvacet let. Když se s oborem seznámil, začala ho napadat různá vylepšení. V roce 1995 mu renomovaná mezinárodní organizace ve Švýcarsku zaregistrovala první patent – jednoduchým speciálně zapojeným plovákem nahradil v čistírně počítačové řízení, které bylo v tu dobu drahé. 

Biologické čistírny jsou známé více než sto let. První taková věc, založená na čištění domácích splašků v nádržích bakteriemi tak, že se kal usadí na dně a dál teče co nejčistší voda, byla patentována v Anglii v roce 1908. Od té doby se vylepšuje dalšími patenty. Topolův vynález lze použít pro rodinný domek i pro panelák, kde žije až dvě stě lidí.

Úspěch u mezinárodního sdružení patentových specialistů ve Švýcarsku je pro vynálezce – kromě prestiže – také ekonomicky výhodný. Patent sice musí registrovat v každé zemi, kde chce vyrábět nebo prodávat, nemusí ale pokaždé platit za průzkum novosti (vyjde na stovky tisíc korun). Úřady obvykle dají na názor renomovaných odborníků a ti se v případě Topolovy čističky Topas shodli, že nový je jak způsob čištění, tak konstrukce, kterou se provádí.

Symbolická výhra

Patent na domovní čističku dává Topolovi na dvacet let právo svůj vynález v zemi registrace vyrábět, prodávat a opravovat. Když poskytne licenci jiné firmě, platí mu tento klient procento z každého výrobku, případně se s ním dohodne na roční paušální platbě. Topolovy čističky se dnes prodávají v deseti zemích, největší zájem o ně byl ale v Rusku. Vynálezce uzavřel licenční smlouvy se třemi výrobci, do jedné z firem vstoupil jako společník a dal jí své jméno – TopolEko.

Divoké ruské poměry ho ale zaskočily. Dva společníci se spikli proti němu a čtvrtému společníku firmy. Toho jednoho dne ochranka odmítla pustit do kanceláře. Zmínění dva společníci pak soudu předložili zfalšovaný zápis z porady s kuriózní dohodou – ačkoli měl každý čtvrtinový podíl na firmě, podle jejich verze se dohodli, že při hlasování budou mít tři hlasy a Topol a jemu věrný partner jen dva. Topol se bránil tím, že dohodu nemohl podepsat, protože v tu dobu seděl v letadle, vzdalujícím se od Moskvy (dokládal to letenkou a razítkem v pase). Uspěl až po několika odvoláních, firma TopolEko mu má zaplatit 25 milionů korun za ušlý zisk – mimo jiné také za to, že mu přestala platit za licenci. Peníze ale nedostal, firma se placení vyhnula bankrotem.

Po bankrotu začali dva někdejší Topolovi společníci vyrábět domovní čistírny pod novým názvem dál. A protože nechtěli platit za licenci, obrátili se na ruský patentový úřad s námitkou, že patent na čistírnu Topas vydali úředníci neprávem. Prý jde o řešení, které nebylo nové. A lidé z Rospatentu jim, bez ohledu na názor renomované švýcarské instituce, dali za pravdu.

Topolův advokát Alexandr Osokin se snažil zjednat nápravu. Při této – řekněme hned, že marné – snaze si zároveň všiml, že Topol jako cizinec musí platit Rospatentu sedmkrát víc než Rusové. Dal žalobu na stát, že diskriminuje cizince, a tím porušuje Smlouvu o partnerství a spolupráci z roku 1994 mezi Evropskou unií a Ruskou federací. Sám byl tak trochu překvapen, když mu v tom soud dal za pravdu.

Pro Jana Topola je to spíš symbolická než skutečná satisfakce. Zatímco na platbách za licenci mu utíká nějakých dvě stě tisíc dolarů ročně, poplatky, které mu Rospatent případně vrátí, činí nějakých třicet tisíc korun. Rozsudek je ale precedentní – cizinci platí v Rusku víc také u soudů, v galeriích nebo muzeích. Soud teď jasně řekl, že nerovným přístupem Rusko porušuje mezinárodní smlouvu. 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte