Vědci se při práci trápí a potácejí mezi dvěma extrémy. Na jedné straně je princip Occamovy břitvy, jenž říká, že pokud je pro nějaký jev několik vysvětlení, je třeba upřednostnit to nejjednodušší. Na druhé straně stojí Rothschildovo pravidlo: pro sebesložitější přírodní jev vždy někdo přijde s jednoduchým a elegantním vysvětlením – to vysvětlení však bude špatně.
V Česku jsem si po revoluci dělal naděje, že by nám s vědeckým trápením mohli pomoci svobodně zvolení politici. O to větší bylo moje zklamání, když se do čela svobodného státu dostal pouhý chemický laborant, který stejně později zběhl ke šmíře. Musel jsem čekat dalších třináct let, než jej konečně vystřídal skutečný odborník, který je nejen profesorem na nejlepší ekonomické škole na Žižkově, ale i nositelem desítek čestných doktorátů, posbíraných od pražských Dejvic až po daleký Kazachstán. Člověk, jenž mě svým příkladem naučil myslet skutečně vědecky. My obyčejní badatelé se často tak nimráme v detailech, že nám uniká, že svět, který zkoumáme, je ve skutečnosti úplně prostinký. Inspirativních příkladů, kdy pan prezident přišel s geniální zkratkou, je celá řada. Když se zkoumá, co je dobré pro hospodářství, není třeba bolestně hledat rovnováhu mezi svobodou ekonomických subjektů a státní regulací, vždyť vše hladce zvládne neviditelná ruka trhu. V národní otázce není nutné se složitě ptát, jak by mělo vypadat moderní a sebevědomé spojení češství s evropanstvím;…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
