Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost, Úspěch

Devět hodin denně

Čtrnáct let na cestě do baletu Národního divadla

Opakuje se to rok co rok. Na začátku stojí desítky adeptů z celé republiky a na konci zůstává jen pár vyvolených. Řeč je o konkurzu na nové tváře baletního souboru Národního divadla. Ani letošek není žádnou výjimkou: z celkem třiaosmdesáti uchazečů vtančí pod vysněný světelný kužel jenom tři šťastlivci. Devatenáctiletá studentka Taneční konzervatoře hl. m. Prahy Zuzana Příhodová je jednou z nich.

Nemám čas

Baletní kariéra má dnes neúprosné limity: „životnost“ tanečnic končí podobně jako u sportovců zhruba čtyřicátým rokem. O to větším dramatem pak takový konkurz je. „Ty roky tvrdé dřiny a odříkání se teď zhodnotily,“ říká spokojeně Zuzana Příhodová. Začala v šesti letech, protože ji tanec už jako malou bavil a rodiče ji všemožně podporovali. V dětském souboru Rozmarýn v rodném Hradci Králové sice nejdříve šlo jen o jednu hodinu týdně a první nesmělé pokusy tanečních kreací na motivy pohádek, postupně ale roztomilé dívčí tanečky začaly mít komplikovanější podobu a malé baletky začaly ochutnávat, kolik úsilí je za „stojem“ na špičkách či jak bolí roztahovat tělo do pověstného „provazu“. „Pak jsme začaly tančit první variace na klasický balet a úplně nás to pohltilo,“ vzpomíná.

To už se psal rok 2003 a tehdy jako dvanáctiletý talent složila Zuzana Příhodová zkoušky na pražskou konzervatoř. „Nebylo to jednoduché: opouštěla jsem domov a rodiče a vůbec netušila, co se tady se mnou bude dít,“ vypráví. A bylo toho poměrně dost: k normální školní výuce přibyly hodiny tanečního drilu (v současnosti třeba i devět hodin denně), postupně pak odborné předměty jako dějiny baletu či pedagogika. „Ráno jsem brzy vstávala a na intr jsem přicházela večer v sedm naprosto vyčerpaná a musela se ještě učit matiku či fyziku. Neměla jsem alespoň čas myslet na to, že jsem tady bez rodičů, že mi možná utíká to pravé dětství a že na svou druhou lásku – koně – už nemám čas. Naštěstí tu byla se mnou sestra Radka, také baletka, a ta byla mojí velkou oporou,“ líčí.

Jenže přišly potíže: v období puberty začala tloustnout a měla problémy s pohybem. „Zkoušela jsem skoro nejíst, jen pár kousků ovoce denně, pak jsem ale sotva stála na nohou a dělalo se mi špatně,“ říká. Byl to také čas velkých pochyb o smyslu zvolené seberealizace, jenže váha se naštěstí ustálila, a tak zase mohla vnikat do tajů fines baletu. „Zatančit si jednou v Donu Quijotovi či v Labutím jezeru je úžasná vyhlídka a vidět třeba takovou Dariu Klimentovou je nezapomenutelný zážitek. To mě podrželo,“ vzpomíná Zuzana Příhodová.

Jde totiž o to nejen umět stát na špičkách a držet se zpříma, poskakovat či točit se na jedné noze, vyskakovat a ještě k tomu se usmívat, ale také znát desítky nejrůznějších předepsaných sestav jako třeba allegro či pirouette, které každý choreograf libovolně kombinuje. „Abyste něco tak náročného zvládli, musíte mít dobré pedagogy a já měla štěstí na úplně ty nejlepší: třeba Kateřina Slavická, Hana Vláčilová či Ljubov Danchenko byly opravdu noblesní dámy a naučily mě v baletu nevidět jen tu dřinu,“ říká.

To už ale vystupovala s baletním souborem konzervatoře a okusila i první zahraniční zájezd do Číny. „Vystoupit před natěšenými lidmi dává tomu všemu najednou skutečný smysl.“ Jenže letos školní idyla končí, a tak vyvstala otázka, co dál: umístit se v oboru není totiž vůbec jednoduché. „Buď získáte místo v divadle v těch několika málo městech jako třeba v Plzni či Ostravě, nebo musíte pomýšlet na jinou kariéru, buď jako pedagog či choreograf. Ale získat angažmá třeba v Paříži, to je dost vysoká laťka,“ popisuje.

A tak se zúčastnila celého „přijímacího maratonu“: nejdříve takzvané burzy tanečníků, při které nejrůznější divadla testují jejich umění, a pak teprve konkurzu do Plzně, Bratislavy a Národního divadla. Ten poslední nakonec dopadl šťastně (stejně jako předtím i pro sestru Radku). „Bude to sice náročné, ale třeba se mi jednou splní i ten úplně největší sen: být skvělou sólistkou,“ těší se Zuzana Příhodová. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].