Zasaď pět tisíc stromů a zmiz

Ten nápad se Jánu Lenkovi zalíbil: pojede se po čase podívat do Čech a vydělá si při tom. Jeho známý totiž našel v novinách inzerát, že se tam hledají lesní dělníci, kteří umějí zacházet s motorovou pilou. To uměli – a plat zněl lákavě. Za tři týdny práce by si měli přijít na něco přes dvacet tisíc korun. Muži si řekli, že to vlastně není špatný plán, jak strávit část dovolené. Když loni koncem léta sedali na vlak, ani je nenapadlo, že se jedou zařadit mezi oběti největšího obchodu s lidmi v českých porevolučních dějinách.

Tak ho snad zabiju

Zpočátku vše běželo, jak si Slováci představovali, a Ján Lenka už se těšil, že z vydělaných peněz zase trochu zvelebí starší domek, v němž s manželkou a třemi dětmi žije. Firma Wood Servis Praha je ubytovala v rekreační chatě v Peci pod Sněžkou, dostali pily, peníze na naftu a vyrazili do Krkonošského národního parku. Tři týdny prořezávali stromky. Lesník Vladislav Berka ze správy parku, který jejich práci kontroloval, s nimi byl spokojen. „Nadřeli se,“ hodnotí uznale. „A práci si odvedli perfektně.“

Vše se zadrhlo po skončení brigády, když muži chtěli za svou práci zaplatit. V sídle firmy jim řekli, že tam právě není nikdo, kdo by jim mohl dát peníze. Ať prý jedou domů, výplata jim přijde na účet. „Věřili jsme tomu,“ říká Ján Lenka. „Vždyť najímali lidi na práci v lese napříč celou republikou. Firma, která spolupracuje s tolika lesními správami, by přece nemohla oblbovat.“ Jenže uplynul více než měsíc a na účet žádné peníze nepřišly. Slováci zkoušeli volat, jak je to možné. Ale telefon nikdo nebral a z adresy, kterou znali, firma Wood Servis zmizela. „Kdybych šéfa té firmy chytil, tak ho snad zabiju,“ zlobí se Lenka. „Ale kde ho mám hledat?“ Muži si tedy jen od plic zanadávali, že naletěli, a tím to pro ně skončilo. Neměli prostředky ani energii na to, aby se s podvodníky o dlužné peníze soudili.

Okradeny o práci a čas tak jako Ján Lenka byly v letech 2009 a 2010 stovky lidí. Převážně šlo o Slováky, Vietnamce, Mongoly nebo Rumuny. Pracovali ve státních lesích, to dělníkům dávalo pocit, že jsou v bezpečí. Jenže mezi nimi a státními lesy byl spletenec dalších firem. Jedna vyhrála zakázku na práce v lese, další jí dodávala cizince. Na konci toho řetězu byli dělníci, kteří nedostali zaplaceno. Státní podnik od toho dává ruce pryč, nikoho přece nezaměstnával. Čeští šíbři jednoduše vymysleli nový způsob, jak se obohatit – obrat chudé a bezbranné lidi o to jediné, co mají, o jejich čas a schopnost pracovat.

Postupně se ale z nepěkné kauzy vyvinula celkem optimistická zpráva. Našli se zdejší advokáti a lidé z neziskových organizací, kteří se okradených dělníků zastali. Policie dnes řeší přes padesát trestních oznámení, ve hře je podezření z podvodu, zločinného spolčení a obchodování s lidmi. Jsme svědky hry o to, jak bude vypadat pracovní svět v Česku. Stačí věci dost zašmodrchat a pak vše projde? Nebo dokážeme trvat na tom, že za práci prostě každému a za každých okolností přísluší přiměřená odměna?

 

Děkujeme, že nám pomáháte

To setkání na začátku března 2009 přetékalo nadějemi. Ve velkém sále restaurace Dong Do ve známé pražské tržnici Sapa se tehdy sešlo na dvě stě Vietnamců. Byli v nezáviděníhodné situaci. Vydali se do světa, aby pomohli rodině. Místo toho ji teď táhli ke dnu. Zprostředkovatelům ve Vietnamu dali za cestu a nalezení práce v Česku obrovské částky, kolem deseti tisíc eur, což je zhruba dvěstěnásobek tamního průměrného měsíčního příjmu. Na jejich cestu se složila široká rodina, většinou byla třeba ještě půjčka od banky, ručená domem. Jenže přišel všeobecně známý špatný konec: hospodářská krize vzala cizincům práci jako prvním.

Tohle setkání mělo osud přítomných nešťastníků zvrátit. Většina z nich tomu, jak ukazuje patnáctiminutová reportáž vietnamské televize Ethnic TV, věřila. Mítink pořádala firma Affumicata. Vietnamcům slibovala, že je proškolí a pak zaměstná v lese. Ubytování a jídlo bude zadarmo, výplata kolem deseti tisíc korun. Zakladatel Affumicaty, bývalý policista hospodářské kriminálky David Mrkos, vietnamskou komunitu znal. Je jedním ze spolumajitelů společnosti Brenn, která nabízí cizincům zdravotní pojištění. Spojil se proto s lidmi, kteří mají mezi Vietnamci respekt, a ti mu s jeho plánem pomohli. Oslovili krajany bez práce a svým jménem mimoděk ručili za to, že Mrkosovu nabídku stojí za to přijmout.

Vietnamci v Dong Do byli dojati. „Jsem tu v očekávání, že nám firma pomůže najít novou práci a udržet si legální pobyt v České republice. Měli bychom se snažit, když se nám naskytla taková šance,“ říká na kameru Ethnic TV jedna z přítomných dívek. Podobných setkání se v pražské tržnici Sapa uskutečnilo několik, Affumicata nakonec rozvezla po českých lesích na šest set Vietnamců.

 

Bylo jich šest

Jedním z nich byl pan Long (příjmení nechce uvádět, protože v Česku dnes žije nelegálně). Spolu se šesti krajany a jedenácti Ukrajinci bydlel v bytě v obci Libouchec na severu Čech. Pro Affumicatu pracoval od konce března do konce května, deset hodin denně s půlhodinovou polední přestávkou, volno bylo jenom v neděli. K těžké práci se brzy přidal hlad. Na náborových setkáních firma sice slibovala také stravu, realita však byla jiná. Při nástupu dostali Vietnamci tři tisíce korun jako zálohu a tím to končilo. Taková částka pochopitelně na dvouměsíční živobytí nevystačí.

„Jedli rýži, místo masa si opékali pečivo,“ překládá vyprávění pana Longa tlumočník. „Neodvažovali se jíst žádné plody nalezené v lese, protože je neznali. Pak ale jeden z nich objevil rostlinu, která roste i ve Vietnamu. Byli z toho nadšení, protože se nemuseli bát, že se tím otráví. Hledali ji pak všude, nejen v lese, ale i na okrajích vsi.“ Jakou rostlinu? Tlumočník neví, vyrostl tady a čeština je mu bližší než vietnamština. „Pan Long říká, že Češi by se to jíst neodvážili, ale Vietnamci to jedí a zároveň používají proti bolestem hlavy,“ říká překladatel. Pak se záhada vysvětlí: spásná bylina se česky jmenuje pelyněk. „Jedli to ve vaječné omeletě nebo z toho dělali vývar a lístky si dali na talíř místo zeleniny. Vietnamci jedí hodně zeleniny, peníze na ni ale neměli,“ dodává tlumočník.

Když ani po dvou měsících práce nedostal pan Long žádnou výplatu, sebral odvahu a odhodlal se k odchodu. Zmizel tajně, bál se, že muž, který je hlídal v lese a na ubytovně, by ho nemusel pustit. Za peníze, jež mu poslali z Vietnamu, se vydal do Prahy. Chvíli pracoval v restauraci, tam se s ním ale rozloučili, když vyšlo najevo, že nemá pracovní ani podnikatelské vízum a žije tu vlastně již nelegálně.

To byl už v tak zoufalé situaci, že sebral odvahu ještě jednou a odhodlal se jít do sídla firmy Affumicata pro dlužné peníze. Na adrese ze své smlouvy už ale firmu nenašel. Pomohl mu vrátný, který mu dal novou adresu. Tam mu někdo, jehož jméno nezná, nakonec vyplatil deset tisíc korun. Zbylých deset tisíc, podle slibů z náborové akce, pan Long oželel.

Mnohem horší důsledky pro něj však měl další nesplněný slib. Bez povolení k pobytu se teď pomalu smiřuje s návratem domů. Jak splatí dluh ve výši dvě stě tisíc korun, si vůbec neumí představit. Ani to, jak se s takovým břemenem ještě dokáže postarat o manželku, sedmiletou dceru a o rok mladšího syna. Právě jeho cesta za prací jim přitom měla zajistit lepší budoucnost, těšil se, že se postaví na vlastní nohy a rodina se za ním přistěhuje. Toužil hlavně po tom, aby jeho děti dostaly vzdělání.

Zbylých pět Vietnamců, se kterými pan Long nastoupil do lesa, postupně také odešlo. Ani jeden z nich se neodvážil pátrat po firmě, která je zaměstnávala, a domáhat se peněz, jež jim dluží.

 

Cizinců je víc než dost

Přísun vietnamských dělníků firmě Affumicata po několika měsících vyschl. Postarali se o to Vietnamci, kteří firmě zpočátku nadšeně pomáhali. Především soudní tlumočník Nguyen Kim Phung. On to byl, kdo zpočátku rozjel reklamní akci, ve vietnamských novinách a časopisech nechal tisknout inzeráty a zaštítil je svou dobrou pověstí. Uvěřil, že jde o příkladnou pomoc nezaměstnaným lidem v nouzi.

A byl to znovu on, kdo později rozjel varovnou reklamu. Že jde zřejmě o nepěkný podvod, mu začalo docházet zhruba po dvou měsících. Jednak k němu přicházeli množící se stížnosti, že lidé pracují, ale platy nedostávají. Pak se mu náhodou dostala do rukou smlouva, kterou lesní dělníci podepisovali. Na náborových setkáních se o ni ucházel, chtěl ji krajanům přeložit, ale zástupci firmy se vykrucovali, že ještě není připravená. A tak ji Vietnamci podepisovali bez překladu. Když si ji tlumočník přečetl, zděsil se. Nešlo o žádnou pracovní smlouvu nebo alespoň dohodu o provedení práce. Podstatou smlouvy bylo, že práce v lese je vlastně školením a dělníci za ni nic nedostanou, naopak, každý z nich má ještě Affumicatě zaplatit pět set korun za to, že ho proškolila. Nguyen Kim Phung neváhal ani chvíli a do vietnamských médií poslal článek, ve kterém krajany varoval před podvodníky.

Přísun lidí z Vietnamu tak Affumicatě na počátku léta 2009 vyschnul. To ale nebyl žádný fatální problém, cizinců, kteří prahli po práci, zbylo i bez Vietnamců víc než dost. Co už věděla vietnamská komunita, nevěděli pochopitelně Mongolové, Ukrajinci, Rumuni či Slováci. Byznys s lidskou prací přitom vyžadoval jen to, aby se v lesích točili stále další a další nešťastníci, kteří budou měsíc dva pracovat, než prohlédnou, zmizí v propadlišti a nahradí je jiní. Pro jistotu si lidé kolem Affumicaty, jejíž pověst byla pošramocena, založili další společnost Wood Servis Praha a byznys pokračoval i v loňském roce. Na Slovensku vycházely inzeráty, jeden z nich nalákal v úvodu zmíněného Jána Lenku, „podnikatelé“ dělali nábory v Rumunsku.

Jako se vietnamská komunita dozvěděla o kauze díky tlumočníkovi Nguyen Kim Phungovi, jeho krajan pan Long stál zase mimoděk za tím, že se věc dostala k české veřejnosti. Loni v zimě přišel – po téměř roční snaze se nějak protlouci sám a bez platného víza prací načerno – požádat o pomoc do poradny občanského sdružení Klub Hanoi. Svěřil se, že má, jak Vietnamci říkají, „zlomené papíry“ a neví, co počít. Odvahu sebral i potřetí a souhlasil s tím, že půjde k soudu.

 

Padesát jedna trestních oznámení

Případu se ujal advokát, který s Klubem Hanoi spolupracuje, Matouš Jíra. A loni v červenci poslal na Vrchní státní zastupitelství v Praze oznámení, že vše nasvědčuje tomu, že byl spáchán trestný čin podvodu, zločinného spolčení a obchodování s lidmi. Během následujících měsíců se advokátům (dnes poškozené zastupují tři) podařilo vypátrat desítky dalších podvedených lidí nejen z Vietnamu, ale také z Rumunska a Slovenska. Na státním zastupitelství dnes leží padesát jedna trestních oznámení. Jako hlavní podezřelí jsou v nich uvedeni už zmíněný exkriminalista David Mrkos a jeho spolupracovník Jindřich Martinák.

Případem už se ale nezabývá vrchní státní zastupitelství, postupně se odtud propadl přes pražské městské zastupitelství až na obvodní zastupitelství pro Prahu 1. Podle státních zástupců není věc tak závažná, jak si advokáti poškozených myslí. „Aby to patřilo do kompetence vyššího státního zastupitelství, musel by hrozit trest minimálně pět let,“ vysvětluje státní zástupkyně Karolína Fialová, která má kauzu dnes na starost. Takový trest podle ní za obchod s lidmi hrozí až v nejvážnějším třetím odstavci daného paragrafu, kdy se prokáže, že se ho dopouštěla organizovaná skupina. „V tuto chvíli nejsou podklady, které by určovaly konkrétní odstavec,“ dodává žalobkyně Fialová.

Advokát Jíra má přístup státních zástupců a policistů za liknavý. „Těžko mohou obhájit, že ve věci, která vypadá závažně, provedli za půl roku jen dva výslechy,“ tvrdí Jíra. Konkrétně byl vyslechnut oznamovatel, pan Long a podezřelý David Mrkos. Také způsob, jakým byl výslech pana Longa vedený, má Jíra za nešťastný. „Je statečný a souhlasil, že půjde do tak obtížné kauzy,“ říká Jíra. „A policie si ještě stěžuje, že jeho výpověď není k ničemu. Je to dělník, pochází z chudé vsi. Dokáže nejvýš popsat, kde byl a co dělal. A oni se ho ptají, jak by věc právně kvalifikoval a proč si myslí, že jde o obchod s lidmi.“ Jíra byl zklamán také tím, že případu se nechopil Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), ale dostal ho na stůl jediný policista z hospodářské kriminálky Prahy 1. Podle advokáta není ani při nejlepší vůli v jeho silách vyšetřit věc, která se děla napříč republikou a kde jsou stovky poškozených.

Chléb se ale podle advokáta bude lámat na tom, jak je v Česku vykládán obchod s lidmi. „Většina policistů a státních zástupců se drží toho, že musí být přítomno násilí nebo alespoň vyhrožování násilím,“ vysvětluje Jíra. „Když neřeknete, že lidé museli tajně utíkat zbití a bez pasů, tak to podle nich obchod s lidmi není. To je ale pojetí, které v Evropě platilo před deseti lety a odpovídá obchodu s lidmi výlučně v sexuální oblasti.“ I definice v českém zákoníku přitom říká, že stačí zneužití tísně nebo uvedení v omyl. „Tenhle byznys byl přitom založený založený právě na zneužití tíživé životní situace mnoha cizinců v Česku a jejich uvedení v omyl, že jim bude zaplacena řádná mzda a zajištěn legální pobyt,“ říká Jíra.

Státní zástupkyně Fialová má na věc trochu jiný pohled. Výslech pana Longa ji nepřesvědčil. „To je těžké. Když sem přijede bez koruny, nezná jazyk a doma si udělá dluh dvě stě tisíc a tady mě máte… Je to přece dospělý svéprávný člověk,“ říká. Právě postoj, že co jiného takový člověk čeká než zneužití, je podle Jíry pro českou společnost zatím typický. „Je to sice scestné, ale převažující hodnocení,“ tvrdí. „Navíc doplněné o to, že když tu není dost práce, tak co tu ti cizinci mají ještě co pohledávat.“ Každopádně za obchod s lidmi, který spočívá v jejich pracovním, a ne sexuálním zneužívání, u nás ještě nikdo nikdy nebyl odsouzen.

 

My nic, to oni

Podhoubí pro tak masové zneužití zahraničních dělníků je v ještě jedné, dokonce chvályhodné věci. Jen je dovedena do absurdních konců. Státní lesy chtějí šetřit, proto se zbavují kmenových zaměstnanců a na práci si najímají firmy. Zároveň chtějí zadávat zakázky průhledně, jako jediné kritérium proto používají cenu. Jenže, většinu zakázek na sázení a prořezávání stromků vyhrála jak v Lesích ČR, tak v Krkonošském národním parku jedna firma, Less & Forest Jana Mičánka. Nasadila tak nízké ceny, že konkurenci zcela převálcovala. V Krkonošském národním parku má podepsané smlouvy až do konce roku 2013 ze celkem 38 milionů korun. S Lesy ČR má tato firma smlouvy do konce letošního roku, jejich celkový objem firma nesdělila.

Pro pochopení, státní podniky svěřují práci v lesích převážně firmě Less & Forest. A ta nenajímá dělníky sama, dodával jí je mimo jiné David Mrkos a jeho Affumicata, později Wood Servis Praha. Proto dnes Lesy ČR, krkonošský park i Less & Forest tvrdí, že se zneužíváním dělníků nemají nic společného.

Když v lednu vyšel o podvedených „stromkařích“ první článek v Novém prostoru, vedení parku se o věc začalo zajímat. „Napsali jsme firmě Less & Forest a požádali ji o objasnění,“ říká mluvčí Radek Drahný. „Odpověděli nám, že všichni jejich zaměstnanci i zaměstnanci subdodavatele, firmy Madera servicio, měli platné smlouvy a vše probíhalo v souladu se zákonem o zaměstnanosti. Je tu tedy tvrzení dělníků proti tvrzení firmy, se kterou máme smlouvu o dílo.“

Při bližším ohledání se ale ukazuje, že ani kdyby dělníci měli pravdu a firma lhala, k rozvázání smlouvy to podle vedení parku nestačí. „Abychom mohli odstoupit od smlouvy, museli by porušit její podmínky,“ vysvětluje Drahný. V těch ale nic o dělnících nestojí. „Pokud odvedou práce, které jsme si u nich objednali za smluvené peníze, není k vypovězení smlouvy žádný důvod,“ dodává mluvčí. „Mohu s dělníky nakrásně lidsky soucítit, může nás jejich osud mrzet, protože práci odvedli dobrou. Ale vžijte se do naší situace. Ředitel nemůže prásknout do stolu a říct: Končím s nimi. Hovoříme o zakázce za desítky milionů korun, jistě by to skončilo u soudu. A to, jak se firma Less & Forest chová ke svým partnerům nebo oni k dělníkům, předmětem smlouvy není.“ Podobně argumentuje také mluvčí Lesů ČR Zbyněk Boublík. „Není fér vinit nás nebo park,“ říká. „Ptejte se firem, které dělníky zaměstnávaly. Případná mediální kritika by měla být zaměřena na ty zaměstnavatele, kteří skutečně platné pracovněprávní předpisy porušují. Lesy ČR takovým zaměstnavatelem rozhodně nejsou.“

Šéf holdingu Less Jan Mičánek minulý týden pro Lidové noviny přiznal: „Vím o tom, že okolo toho byl průšvih.“ Průšvih to prý nebyl jeho, ale kolegů, kteří řídí dceřinou Less & Forest. Pár dní nato ale ztratil paměť. „Co si myslím o tom, že dělníci nedostávali peníze? Já o tom nic nevím. Nemohu mít názor na věc, o které nic nevím,“ rozprávěl. „Vy snad máte nějaký názor na to, co moje žena koupila k obědu?“ Lidové noviny prý nečetl, o věci si nic nezjišťoval a ani zjišťovat nehodlá. „Když bude ve flašce hovno, zavoláte akcionářům Coca-Coly? Ne, obrátíte se na lidi, kteří to mají na starost,“ říká Mičánek. „Obraťte se na vlastníky firmy, která ty lidi zaměstnávala.“ Fakt, že na jeho zakázkách dělali lidé zadarmo, ho nezajímá: „Věci, o kterých nic nevím, jsou mi úplně ukradené.“

A konečně, přímý zaměstnavatel David Mrkos tvrdí, že lidé nedostali peníze prostě proto, že nepracovali. Pracovní výkony Vietnamců prý byly „katastrofální“ a vůbec, práci v lese prý přijímají všelijací lidé. „Někteří v práci chlastají, jiní ukradnou pily,“ líčí Mrkos. „Neříkám, že jsme se nemohli dopustit nějaké chyby. Ale podívejte se na to, kolik lidí si stěžuje. Z tisíce pěti set jen padesát, to jsou pouhá tři procenta.“

Každopádně se hladký chod soukolí, na jehož konci jsou podvedení lidé bez výplat, pořádně zadrhl. Less & Forest teď vyčkává, jak se kauza vyvine dál. Pak se teprve rozhodne, jak moc medializace pošramotila pověst firmy Wood Servis Praha a zda si může dovolit využít jí najaté dělníky také letos.

A je pravděpodobné, že i kdyby Less & Forest o spolupráci s Mrkosem stál, jeho firma žádné cizince nesežene. Do dubna, kdy práce začínají, totiž podle všeho kauza neusne. Na konec března totiž chystá Iniciativa za práva pracovních migrantů a migrantek a Iniciativa Ne rasismu! „týden stromkařů“ s debatami a pochodem před ministerstvo zemědělství.