Je to moc pěkné území. Narodila se tam i paní Anna, která nevytáhla paty z rodné vsi nedaleko Mukačeva, a přesto během svých osmdesáti let žila postupně v šesti státech. Například v Horních Uhrách, Maďarsku, Republice Karpatská Ukrajina, v nezávislé Ukrajině, předtím v Sovětském svazu, ale také v Československu. Střídavě se území jmenovalo Podkarpatská Rus, Podkarpatsko, jindy zase Uherská Rus, Karpatská Ukrajina… Pro nás, co si tak zakládáme na svojí státnosti a věnujeme nebývale mnoho času politickým diskusím, je poučné proniknout do mentality lidí, které si přehazovali jako horký brambor. Jindy o ten jejich malebný, ale dost chudý kousek země zase všichni stáli, ale jich samotných se nikdy nikdo moc neptal.

S hračkou, kterou tak nešetrně vláčely dějinami zvrácené choutky velmocí (k nimž jsme se chvíli počítali i my, Čechoslováci), se stane jedna zásadní věc. Velmoci i vysoká politika ji přestanou zajímat. A tak je Zakarpatsko považováno za politického ignoranta. Je na to hrdé a po posledních prezidentských volbách na Ukrajině (to je stát, kam Zakarpatsko zrovna v tomto období vývoje lidstva patří) je jasné, že své pověsti dostálo. K urnám tady přišlo z celé země nejméně lidí. O 15 (!) procent méně než ve zbytku země. Kromě toho v prvním kole voleb hlasovali obyvatelé Zakarpatska úplně jinak než jiné části západní Ukrajiny a způsobili tím mnohým expertům šok. Jako jediní na západ od…